~ KRVÍ NA ZDI ~ Pak tedy klesnu v kolenou… a krví napíšu vám vzkaz! Vždyť miloval jsem Lásku svoji, tíživé dny, co srdce spojí,
Tuhle báseň jsem napsal když mi bylo 48 let. Byla myšlena doslovně a zcela vážně. Dnes je mi 66 let a trvám na tom, že žiji, nebo spíš živořím, zbytečně. Kartářka říkala že zemru v 66 letech-za poslední 3 měsíce jsem měl 3 mrtvice, a 6.3. mi bude(?) 67... ~ LITUJI, Jiří… ~ (48)
Jeden děda z Prosečné má rád víno jablečné popíjí ho denně nalévá též ženě vitaminy jablečné
Bílé maso, krev se lije, ulice hoří, drogy vládnou, smrt se směje, svět je hořký. Mafián v saku, úplatek klidně strčí, policajt mrkne, zavře oči, nic nevidí. Politik lže, zlato svítí, prach a stíny,
~ „MÍ“ MRTVÍ ~ (M. Peškovi + V. Dlouhému) A všichni jsou už mrtví, jak běžel s námi čas… Kdo nebojí se smrti,
Jazdí si po meste, rýchlosťou čo udáva zákon. No len všetci povedzte - nieje to super, jazdiť si takto? Okružné jazdy zvláda hravo,
~ SMUTEK ~ Co zbylo? Smutek bezedný! Veselí, radost, naděje? Ty prázdné pojmy zevšední, když duše tvá se nesměje...
Dědeček se tuze rmoutí zbytek vlasů se mu kroutí s elegancí nedbalou vypadá jak s trvalou Fousy děda hrdě nosí
Rozhodly se dvě lesbičky dívky jako z růže květ včera večer u kapličky okusí prý mužský svět Tak si tedy našly chlapce
Ahoj UI, či AI W/E Bude mi 40 Nemám přátele
~ MATČIN HROB ~ Ranní mlha hřbitov halí, do prstů mě svíčka pálí... Maminka má zemřela mi. Dítě ve mně sténá:
Znáš to To místo, kdes nikdy nebyla Přesto to cítíš tam uvnitř To Lidé se na sebe dívají přes prsty
Lidský Život Jsme nějakým snem Už ani nevíme kdy a kde Začínal v eonech Probuzení v nedohlednu
Chtěla bych v lidské dobro více věřit však těžké je to co se lidem děje srdce jsou prázdná
Ta malá sněhová vločka zdobí úsměv hravý dívky zelenoočky
my sme ohavný ještěrky co lakujou si vobočí a proberou vám kabelky sotva se farář votočí my sme vohavný ještěři
Holubice křídla si drtí Nevzlétají způsobují si bolest sami
Své vztahy nepouštím když už lásce dány byli v dobrém i zlém se klikatily
Svět bere nože by vykrášlil listonoše co nosí jed a bloudný cesty z nichž traumata si dítě nese
Genetika, buď jí sláva, nové věci teď nám dává, dvoumetrová mrkvička, melounová jablíčka. Kukuřice větší stromu,
Omládla jsem miliony let jsem kopretina co chce znovu kvést Holé zdi
(Našla jsem v sobě Tvou vinu sdílnou chci odejít od zlých chvil) S listy
Za luny jasu ožívá motýl co mu slunce nesvítí a já mám tvé poselství a Ty mé přátelství
Magdalenko zalévala jsi mou duši když vadla když jsem se života bála
Drsně běžím k sobě mé city v hrobě ráda se nemám Lásky své střežím
Polekal jsem tchyni vydlabanou dýni spadla tvrdě na zem řekla, že jsem blázen Dobrý svátek cizí
Mladá paní z Kutné Hory milá je a nemá spory vždy než vejde do ložnice zapálí tři velké svíce Za sebe tu první pálí
Nebydlím už týden sám zabydlel se u mě tchán prý zná moje problémy taky zmizel od ženy Dej si pozor na svou tchyni
Jedna paní z Lanškrouna měla muže blbouna to je nadělení když muž chytrý není brečí paní z Lanškrouna
Pro balvany v nichž žiji pro ta srdce jenž miluji kvetu uvnitř skály