Než propukne rigor mortis a já se velkolepě rozloučím odmítám zaprodat svou duši systému jenž mě nakonec umlčí mé konání nemá vždycky smysl
- JEDEME do prdele nikdo nevidí , neslyší, mlčí odhalený spisy a nic to z nikým nedělá jsme pasivní, jen selfí, sms a lajčíky
Mohl bych být nejproslulejším hrdinou uvnitř chaosu kde se zem mění v prach? Tvořím verše mnozí si jich nevšimnou jako krásy schované mlčky v sakurách snad někde hluboko v útrobách duše
- žijeme ve svobodě? ŽIJEME NA DLUH CO NEJDE SPLATIT trik století za vše musíš platit
- lámou se obruče vnitřních hodin v kamenném hradu uvězněna duše slyším ji přes stěny ticha proudí tepnami jak řeka
Byl jsem vyvrhnut ve špatném čase kdy samotná pravda ztratila místo kde někteří nalezli klid až v base neboť se pokusili napravit město plné korupce šlapek a hazardu
- poslední kousek roztrženýho nebe a za ním je vidět jiný svět jsme jak ryba v rybníku co rybář vyloví vše je jinak
Všude kolem norné stěny Bečva pláče naříká I po letech beze změny Lidem se vše neříká Přemýšlím tak nahlas hlavou
Jmenoval se Luther Černochů byl král Sotva vyšel z futer Na pódiu stál Jako kazatel
Válka Židi Také lidi Přesto Rozkaz ke zdi Šestihvězdy
Velké díky na pomníky Vzpomínkové věnce klást Ač to život nenavrátí Ve válce za tuto vlast Velké díky veteráni
- ze slušného se dělá neslušné z neslušného slušné když řekneme že historie se dívá je to v překladu židokřesťanská se dívá
Na hranici těla kus Mistr Jan a k tomu Hus Dějiny se tvoří Plamenem jimž shoří Na popel
Za zády mám rodnou hroudu Zbavil jsem se pout To je tak když proti proudu Rozhodneš se plout Vystavený perzekucím
Před sametem konfident Po něm vlivný prominent Pravdivé je proto rčení Vyměň zavčas oblečení Stačí svrchní kabát
Od krve má obě ruce Povstání a revoluce Ještě více Inkvizice Církve
Mohlo by sa zdať, že každý každého má rád, no nieje tomu tak. Naši sa bijú o svoje lúky zatiaľ čo ostatný kradnú, ,,SUKY",
Snažím se včas dostat domů než mě u hranic zadrží vojáci jakým pak způsobem asi zhynu pokud jsem jen produkt samsáry? Nenapravitelný průserář
Historie je plná válečných příběhů jejichž konec vždy určí sám vypravěč sémě vyvrhnuté z matčina lůna ve spěchu řekli ať se bráním já zvolil jako svůj štít verš peklo těm co kradou a vraždí jménem boha
Cizí rukou dopis psaný Budu zřejmě odepsaný Copak je to za kulturu Marné hledat signaturu Všichni svatí stůjte při mně
Allah akbar místo Bože Křičí ti jenž přišli s nožem Na náměstí Míru Udělat svou díru Do světa anebo lidí
Počítače, ty věcičky, kalkulačky Dostávají se nám do hlavy a my plačky Sledujeme, jak lidi rapidně mění Zbraně hromadné destrukce pop - umění Věřte, či ne, ale již brzy pokud už ne
~ NÁROD ~ „Óch, tak těžko je mi v zaprodané zemi, hó, tak těžko mi je, když MÁ ZEM pláče, hnije…“ ~ Na bájný „Západ“ vyrazíme lodí,
Spousta billboardů podél cest jež ve výhledu nám brání na nich záplava megahvězd politického vinobraní Samí sympatičtí pánové
Ó, zazni písni vznešená o práci, která zrozená pro blaho lidstva jest. Tak předkové si zpívali a k tomu ještě dodali
- místo abychom byli mocní jsme jen ne-mocní je to past v které jsme uvízli a vytvořili si utrpení
- všemi způsoby vyvrátit sebe sama to je vědecká poctivost jinak je to jen něco co ztrácí smysl není to věda, ale děvka co slouží
Brusel teď nám příkaz dává nová doba, jasná zpráva topit nyní jenom plynem a když není, potom zhynem z Bruselu to jasná zpráva
- kabáty zas převlékají ty změny fakt nečekali zvláště ty od spojence na unii pletou smuteční věnce
Venku je pořád tma Stále větší a větší Ani ne taková jako do 89 Dřív to alespoň pěkně kouřilo Z vysokých komínů a hal