I ty obyčejné zvláštními, jež obličej mají s vlastními tvary a hájí to své běžné. Skryty tají sen, v prostém bytí jen, v němž hostem ten, kdo změn vidí.
Noční světla rozesetá, ve stráni výše nad městem, jako by tu ze tmy kvetla ta oční zdání i zvěstem. V přivřených víčkách rozpitá,
Postupně ukrajujeme roky ze života Jen proto, že jsme si vnuknuli lež, že musíme Vrozená vada to hezké zpochybňovat Duševní impotenci léčit za syrova Pod nohama kněz a nad hlavou slzy z ohně sušíme
Sklenice do kontejneru Ostrý úder do bubínku, nenechat tak uchu zaznít, nebo v moment, kdy tu sklínku, pustím v břinku, dlaní zakrýt.
Ten tovární kouř naproti, bílá, vypouštěná pára. Sotva mladá, již i stará, rozpouští se, vzduchem potí. Rozlévan(ý)á všemi směry,
Zářil bělostí a čistotou, ale také jen svou prázdnotou. I zachtělo se mi jej popsat, nevěda však, v co text poutat. Jakou myšlenku psaním sdělit,
Slovo ke slovu a známe větu. Pak, větu k větě a jsou i v květu. Nyní, co chceme víc sdělit dále? Takto nic, jen zahrát si nedbale. Na veršovánku na deset slabik,
Kam se jen rozhlédne, tolik jich i spatří. Něčím vždy ty vzhledné, právem, jež jim patří. To jsou věci v kleci,
Věci se točí kolem osy, vzdalují a zas přibližují. Také i proměňují v cosi, odcizují, nebo sbližují. V rytmu cest vesmírných pořádků,
Jak český jazyk je krásný, malebný a jak barvitý. Pro toho, kdo píše básní, o skutečnosti či mýty. Kolik výrazů a tvarů,
Chodníku - chodníku - chodníčku taky si zpívej mojí písničku Je plná rozkvetlého života i v bouřce hrozné smrti Je v ní lahodná pohoda
Nový, snový, možná, snad, uchopit jej, dát mu řád. Zasvítí jak paprsek, či zazní tichý hlásek. I rozplyne se záhy,
Světlo Ať od slunce, či umělé, všemi směry rozdává se. Ostří, tlumí ve své kráse, porůznu i potemnělé.
Co obyčejným jen zdá se, skrývá i kouzlo tajemství. To může být mnohohlasé, jako pocitové vrstvy. A ty, ve stálých proměnách,
Vteřinu po vteřině, téměř, jak v rytmu srdce. V rozladu malém, líně, ten časový můj vůdce. Budíček na baterku,
Poslouchám, jak bubnují, kapky deště na střeše. Jejich koncert miluji, vzduch se jimi pročeše. Ve smíru duše vlídné,
Ztratila jsem srdíčko modré bylo kampak se vytratilo Byl to lesklý kamínek plný vzpomínek
Lehoučké jako vánek, jen volně přioděné. Milý, na nich copánek, i stylem vše sladěné. Bílé a světle modré,
Jak ten je sedavý, a pokrývá všechno. Věčný klid jej baví, nedá i oddechnout. V tichosti se snáší,
Pravidlem vázaný, ne však "svázaný". - Rytmus verše čtivý, také změny chtivý.
Hledím jen tak po zemi, ale co to nevidím. To snad asi zdá se mi, spím já ještě, nebo bdím? Malé smítko tam leží,
~Modré boty~ ~~~~~~~~~~ Kocourek si boty koupil prý obě modré,neprohloupil, v botkách vykračuje tam i sem
nad hospodou poletují straky nad strakami bílé mraky a nad bílými mraky moje milovaná šála co mi uvlála
*~*~*~* Měl velkou sbírku angličáků i malých autíček na klíček víc než dvacet igráčků
Za doprovodu bubnů nořím se v čaji -hlubokém. ___________________________ Čaj s příchutí něhy
Já prodávám žákajdu, A to jenom za pajdu. Žákajda ne mnohostranná, Skoro vůbec nepopsaná. Čtyři pětky jinak nic,
Tisíce kilometrů ze Samary, z Ingolstadtu vine se kmenů les, ocelových kmenů do země vložených
Uprostřed nádraží s řetězy stojí v pozoru v přítmí bez lesku snad ve stezku...
Čas přerychle dál šel ty však pomalu, listy si otáčel tys věrný mi vždy byl tys nikdy mě nezradil. I když já podváděla..
Proletěla vzduchem. Přímo do mě. Volná jak pták, jiskřila, jak sršeň.