Do tvrdosti skal svůj osud vytesal Po plátcích růží
Máme slevy, babka jásá, ušetříme, to je krása, jako fretka vyrazila, ve frontě pak první byla. Za hodinu mobil zvoní,
Tomáš Ferdan Byl jsem, byla jsi, byl jsi a byli jsme. Budem i nebudem, pro některé přebudem.
Život bez lásky, život bez naplnění, život umělce, život v utrpení. Život ve strachu,
Udělal si Bůh výlet mezi lidi, Sešel na zem, jen stál a poslouchal. Díval se jim do duší a přemýšlel Kde se bere v lidech všechen jejich žal. Stvořil jsem je k obrazu svému,
~~~~~~~~ --(°o°)-- Někdo má rád holky jiný zase vdolky někdo to rád horké
Fešný pilot z Ruzyně musí bydlet u tchyně manželka mu nevěří matka ji ho prověří skončil smilník z Ruzyně
U kapličky +-+-+-+-+-+-+-+ Déšť jako slzy dnes stéká po listí té vrbě smuteční
Na nádraží pořád ty sami ksichty Žebráci, uspěchaný týpci a různé party Lhostejnost nám není cizí Za pár let stejně všichni zmizí Každý tu má svůj příběh
Potoky krve jako odkaz příštím generacím? Každá růže nakonec zvadne a nikomu nedochází, že jsme poslední co zůstali
Kdyby ďábel byl žena, je to právě ona Zla, egocentrismu, nevděčnosti a hamižnosti plna Kdo ji kdy měl rád udělal osudovou chybu Ona jej pouze využila ke svému účelu Jak už to bývá jednomu mému příteli zamotala hlavu
Kaluž olízaná mrazem odráží náš smutný svět svět, náš domov... námi zrazen první pomoc má být hned planetu to bolí za nás
jak lvové bijeme do kříže než dorazí pastis z Paříže chlast není problém pakliže ožralí blijeme do spíže jak uvedeno bude níže
Stírám nános svého stínu, nános žijící ve splínu. Kolekce zmatených známek sšitých v chápající celek Začala dýchat.
Tvá křídla přiletěla tiše do mé říše A já vážím si síly
Jirka chová malé psíky, také sbírá trpaslíky, v albu též má známky cenné, velká suma v cizí měně. Zlaté mince on si hlídá,
Na houby si Hanka vyšla, do blízkého lesíka, o poctivost tam však přišla, nyní tiše naříká. Zatracený křemenáči,
Ty jsi klaun? **** Ty jsi vážně klaun? Proč se tě vůbec ptám? Vždyť nos máš jak bambuli
A jak vůbec žiješ? Otázal se starý pán. Jak žiji? Přežívám. Tak mladý, plný elánu, to nelze jenom přežívat. To by jsi se divil! Zkus se pořádně podívat. Mladý, krásný, bez starostí, tak pověz, co je špatně?
Líbám něžně dívčí tělo, touhou se vám celé chvělo, moje srdce silně buší, tenhle pohled vždy mě vzruší. Dívčí křivky půvab mají,
V Krkonoších houbaří, moc se mu však nedaří, plahočí se po stráni, jenom srnky zahání. Nikde bedla, hříbeček,
Láska končí, slzy kanou, život nedbá na přání, smutně kloníš hlavu stranou, tvé návrhy odhání. Marně kleješ, dáváš sliby,
Když řekne Kelvin že má do pytle se oblíct dá ať to stojí co to stojí mít svůj názor to se bojí. Neb vlci koušou tak moc hluboko
Co by malý klouček z města byl jsme plný nešvaru vyrůstal jsem na ulici mezi spoustou nezdarů. Nejprv z hecu krad jsem jabka
Dokonale sebestředný svět, spustil válku pohoršujících vět. Jak jen s láskou správně říct, že jsi hlupák, co neumí v druhých číst. Ne každý je hloupý
Kolt má nízko u pasu vystřílel si dívčí krásu kovboj a kůň oči jako tůň V mračnech havraních se směje
Zarostlí do nespoutanosti zahaleni slovy a frází: "Že světu upřímnost schazí" se zamilovali do představ sebe sama.
Rozbouřil jsem Rudé moře utopenými těly hříšníků jako kobra hbitě se plavil Jehova, ten jediný a pravý bůh se semnou v dáli zdravil
Když přeražený nos připomíná tolik charakter = Cítit se jak Velký Boss však chovat se jak malý man
Vědma mu teď rady dává, ten váš osud žádná sláva, děti zas vás obrat zkusí, jejich nevděk city dusí. V práci také štěstí není,