Opět ve hře Po předehře
Jaké to je být milovaná z lásky. Jaké je něžné pohlazení a vášnivé políbení. Jaké to je být milovaná z lasky. To jsem nikdy nepoznala. Milování bez něhy a lásky je bolestivé.
Závidím Tvým přesčasům, když ještě spíš. Závidím Tvé pracovní době, to možná spíš. Závidím Tvým vlasům, co dokáží se pnout. Závidím Tvé sponce, co je dokáže sepnout. Závidím Tvým propiskám v řadě stožárů,
Na zastávce, sledujíc siluety postav, hledám Tvou ladnou chůzi, hledám Tebe. Jak asi dnes vypadáš? Jsem plný představ. Vždy překvapen, co můj odhad nedovede. Jsi ozdobou té naší zastávky ranní.
I lidé zdravého rozumu, poruší nejedno pravidlo, vždyť jedná se pouze o sumu - když, správné je zvoleno platidlo. A tak vábíc je na svou etudu,
Duši bolavou máš své city hluboko uvnitř skrýváš. Usmíváš se přesto tvé oči pláči což
Střídavé nálady mění se v soužení, chytám se trávy, chytám se stromoví, a pak nic, pouštím se pevných bodů a letím bez důvodu skrze křivdy, které v srdci cítím, nepadám, jen se vznáším, jak hostie na oltáři a ve tvé tváři, anděle můj, nacházím smysl všeho, co bylo, je a bude stůj
Sníh křupe pod mýma nohama, mrholí, dopadá na má ramena, je mi úzko, rampouchy, zchromlé tělo a zeď kamenná. Vítr chce krást teplo z mých neholených tváří, měl bych mrknout, otočit se aspoň proti větru, slzy pálí. Nechci, mám tak výmluvu pro slzy, s prázdnou samotou hovory na okr
Lásko proč se mi vyhýbáš jen do srdce ostrým nožem se zarýváš. Proč jsem tě nikdy nepoznala. Proč nevím jaké to je když
Když malá mořská víla v lidskou lásku uvěřila, zklamaná se na mořskou pěnu proměnila. Kdo v lidskou lásku uvěří, změní se v pěnu na moři. Srdce je vrtkavé, oči hledí, To všichni zklamaní vědí.
Láska je krásný dar srdce radostí tluče a duše štastná je. Musí se ale jak květina zalévat.
Já vím holku jsi nechtěl. Přál si kluka.Ani jméno jsi mi nedal. Co jsem jenom udělala žes mě neměl rád.Jen slova
Myli synu Synu můj myli nenech se zadupat do hlíny. Jsi mladý strom
Pro mého syna. Na tváři máš masku,ale ne maškarní. Tajemnou své city a lásku máš v srdci uzavřené. čeho se bojíš vzdyt si správný chlap
Půlnoc odbila, svět spí, sedím u stolu, snažím se psát, myšlenky rychlejší pera, za nocí jako tahle, nedokážu spát. Každé zapraskání dřeva, kéž by byl tvůj krok, každý poryv větru tvým hlasem, ale ty nepřijdeš, nemůžeš, nechceš, jen vzpomínám...časem. Jsi mi vzdálená, skoro cizí,
Měla jsem já galána, špatně se mnou nakládal a dělal ostudu, naštěstí je v čudu. Rád snídal koláče,
Staletý kmen starého stromu, co říct by chtěl? Ty však jdeš domů. Do míst za lesem, kam on nevidí.
Spanilá jízda, v nočním šeru, vše co chceš ti dám, na mou věru! Když v příšeří
- chodím po ulici, mezi liánami lidí nejsi nikde - tam kde bych tě čekala... . snad na nádraží, na starým perónu 5
. https://www.youtube.com/watch?v=T7nLdCY_LrE Rituál mezi stíny Našla jsem tě když jsem nejmíň hledala
Volám a křičím... Mečem proti meči, když v slova nebo člověka nevěří. Snad zranění jsou z mládí... ... a zbroj si spletli za peří. Snad síla těla bez zraku orla..
Na okraji společnosti Mladé ženy beze ctností Přesto uvnitř všeho dění Díky umu ke svádění Obnažených těl i piček
Miluji tě platonicky Čekaje na první krok Nepřicházíš jako vždycky Stejně tomu každý rok Odtažitá přezíravá
Já jsem otcem a ty matkou Děti dávno brázdí svět Vlasy máme jinovatkou Pokryté už mnoho let Já jsem otcem a ty matkou
Postihla mě mortalita Moje láska totiž lítá Když jsem pryč tak k cizím dveřím Tak to bývá když se věří Příliš moc
Beze spěchu staň se mou Nebuď prosím lakomou Vzácná jsi jak alpská protěž Moje srdce něhou potěš A já
Chci být k tobě blíže Přestože to nejde Všude kolem mříže Někdy se tak sejde A před nimi stráže
Kdo si jenom trochu věří Rozestele před večeří Po ní totiž chodí spánek Zabiják všech radovánek Kdo si jenom trochu věří
Prochází se spolu sami Ruku v ruce Benátkami Gondolou po Canal Grande Se vším všudy první rande Uzavřel se lásky kruh
Mám pro tebe dobré zprávy Chci tě lásko bez úpravy Jak se říká zasyrova Každou chvíli zas a znova Pomilovat přirozeně