Za vaši přetvářkou hnijete Je mi hanba za lidství za falešná přátelství
Byli tři bratři, i jaksepatří. Každý pak jiný, žádný bez viny. Smělí umělci,
Prostřete přede mě ubrusy přetvářky, doneste stříbrné podnosy klamů, naplňte karafy falešných úsměvů, je čas mi naplnit pupek i tlamu.
Auta v obou směrech valící se, jako řeka, chodci na přechodech, Klidné kdysi - tvářící se cize, ulice, jen o víkendu oddech. Přeplněná parkoviště,
Karel žehlí košili bude to mít za chvíli žena hledá těsnění opravuje topení synátor se maluje
Mladý Pedro z Brazílie tančí sambu a rád pije vypustí vždy páru při tom karnevalu to je skvělá Brazílie
Slivovici nemá ráda zato víno miluje vznikla nám tak malá vada čokoládu nabízím sladkostí se podbízím
Jednou takhle po ránu svedl Karel Zuzanu zklamal však tu děvu což byl důvod k hněvu teď ho žene za bránu
Přeskakují zuby kola přeskakují přes sebe král je schován za pěšáky nechce výhled na nebe Přeskaují zuby kola
Jeden šlechtic z Vaduzu sáhl dívce pod blůzu v pořádku to není to je harašení radši zmizel z Vaduzu
Myslíš, že andělé letí z ráje k nám je to klam andělé se rodí maminkám
Bílý snížek na zem padá lyžaři se radují opravdu jsem tomu ráda hned si lyže nazuji Teplo ale plány kazí
V hospůdce je dneska živo, poroučí se koňak, pivo, oslavu tři babky mají, přitom mládež pomlouvají. Za hodinu ale zvadly,
Sonet skládá básník mladý, pro svou lásku vzdálenou, v duchu líbá její vnady, snad ji verše doženou. Něžná báseň dívce poví,
~ BOHÉM VE MNĚ ~ Jen potichu se políbíme a řekneme si sbohem... Ten minulý byl pro ni křivák, já přílišný jsem bouřlivák, nezkrotný blázen - bohém!
Evelína to je kočka velká prsa, modrá očka postavu jak bohyně prochází se v Karlíně Sousedka jí pomluvila
Svíčka těká krutost sebestřednost má podobu kata
Vlnitý lidi choděj po vlnitym plechu, křupavý lidi choděj po křupavym mechu. V spěchu i pomalu, v koženym obalu.
Znal jsem jednu knihovnici říká, že mám pod čepici moc jsi chytrý dodala potom se mi oddala teď mám ženu knihovnici
Jirka svádí Kateřinu leze za ní pod peřinu popletl si okýnka ležela tam maminka hlídala si Kateřinu
Jsme v pasti těch, kteří nám nastavili mantinely. Žijeme a v podstatě jsme byli i šťastni dokud jsme svět za branou neuviděli I my jsme pastí pro naše věznitele,
Moje milá Marie, svůdná je jak lilie, krásnější než růžička, z pomněnek má očička. Ač jsi krása veliká,
né jednou si paralyzoval drobný z poutě když se neviděl třetím okem překvapený jak to někdy funguje opačně a nebo ještě úplně jinak než se dá vymyslet
Mohu Ti slíbit co jen budeš chtít. Mohu Ti slíbit na vysoké skále starověký hrad. Mohu Ti slíbit hvězdný třpyt. Slíbit Ti mohu cokoliv. Jen nevím zda Ti to umím dát. Mohu Ti slíbit lásku až za hrob,
čistota z dálavy neměla obavy o plastické obrazy kam dostatek zábavy do všech míst dorazí
Mocní i bezmocní, všichni v jedné hale sedí. S vážným výrazem v tváři, všichni před sebe hledí. To, co spatřili, na co stále hledí, svědí je, škrábe je, sužuje je jedy. Vše náhle ustane, když jeden řekne,"Dost!", zvedne se a odejde z té haly. Nikdo neví kam, zdali je to klam, zda
Motýlku něžný, tak křehoučký, navždycky budeš můj miloučký, motýlek změnil se v motýla, často ses, ženuško, vadila, běží čas, marné je reptání,
Na návštěvě u strýce, ochutnal jsem ústřice, aby nebyl talíř pustý, servíruje též langusty. Nechci šířit klevety,
Velká prsa teď má Jana našetřila na ně sama silikony hrdě nosí nesahejte, hned nás prosí Koupila je z druhé ruky
Pálilo mě mámení že někam dospěchám chtěla jsem jít běžet a snít však nač