Ptal jsem se deště, když z nebe pršel, zda-li by raději o kus dál nešel? Ptal jsem se větru, když rozfoukal víly, zda-li by zastavit nechtěl na chvíli? Ptal jsem se Země, když mezi prsty mi ulpěla,
Mojí spřízněnou duší stala se, dívka, jenž neustále ptala se, kam se svět řítí, proč Slunce svítí? Zvídavá je, krásná, milá,
Kožený řemen, ode zdi natažen. Rychlé pohyby, dolu i nahoru, opět a znovu,
Z rozkazu krále! Zemře! Nesmí žít dále! Přes příliš vysoké ambice, stáli hlavu,
Matičku Zemi mnoho lidí obývá, proto jí nic jiného nezbývá - apokalypsa = změna - pomalu přichází - proč se na mě jako na blázna lidi tváří?! Své srdce otevřít a naslouchat svému podvědomí, poslechnout si rytmus srdce,
Mám chuť o něčem psát... O něčem, co mezi všemi zůstává a platí, bohužel,už asi napořád... O něčem,
Hrdina, co o svůj nůž se poranil, muž vysící na provaze mu poradil. Do krabice ze zlata, dej tvá křídla vylez tam, kde ptáci mají svá sídla. Všechno vytáhni z truhly svého těla,
V kaluži při dešti leží muž, v ruce svírá pušku, v druhé nůž. Kdo je ten člověk, co tu leží? Podle zohaveného těla poznám to stěží. Kulky do jeho těla se vryly.
Přetvářka mikrofonů Těch, co zní jako ty A lež mých uší Slyší, co vědět nechci A mé oči...
Žijeme v zajetí představ a ideálů, jak blázni zběsile šlapeme do pedálů. Náš čas však běží neúprosně vpřed, tlačí nás stále jak protivný vřed. Našim cílem je na grafu růst,
Zaříkám člověčí rozumy které jen nevyzpytatelně blouzní v ulicích šedých kůry mozkové jako přemnožené krysy
''' ' ' '' '' Holka jako obrázek,co visí v předsíni leží tu bezvládně na tvrdé zemi nikdo si nevšimne, že už nežije ani té kaluže krve vedle ní
que pasa? no k obědu dvě masa, jedna klobása a jedna pivní basa... no není to krása, srdce nad tím jásá, jak lahodná může býti spása... první třída, super, no prostě klasa, jak žaludek náš hlásá, když chutě chytnou ho do lasa... a i když nám to tělo drásá... tak pokračuje tato tr
Ač připustit si to odmítáme, lesk v nitru jiných často vídáme Lesk je to vábivý a tak kouzelný, až ptáme se, jak může zářit kámen uhelný? Jak diamant v prázdném hrobě,
řeknu vám milé dámy, milí páni, že měl jsem v noci zdání o dívce co je k mání, avšak citům se úpěnlivě brání. já myslím na líbání, ona využívá uhýbání a tím do hlavy divné myšlenky mi vhání. říka se tomu milování? NE, je to jen čehosi namlouvání, reality nevnímání a dlouhé se pta
Co je pravda a co lež? Kdo chceš všemu věřit - věř... Zdali pak je závist horší než-li zloba? Snad.... Závistivce pak stále strašně hlodá.
Sám sedím v pokoji kde ticho v hlavně mi zní i v kostele více rušno je a v mém srdci prázdno je. Být sám už dlouhou dobu