Vesnice celá mrtvá je, zvuků není více Všichni zmizeli, utekli? jen praskání svíce Sledoval mě ten Temný pták. Výstřely brokovnic a omluvné dopisy Nikdo nikde, obrysy a stín jakýsi
Tam kde světlo neproniká Podsvětí je mrtvých Mekkou Zavolej na převozníka Styx je pouze jeho řekou Za peníz tě možná sveze
Pověšené na hřebíku Ještě z něho prýští krev Jako maso mladých býků Vyhřezlé a beze střev Pověšené na hřebíku
Dnes temná chvíle přišla Do světničky v šeru skryté, Kdy myšlenka má ožila. Zrcadlo se prohloubilo v chodbu mezi duby vrostlou
Zdravím, jsem detektiv Kříž, se mnou tento příběh zříš. Jedná se o případ muže, naskočí Vám husí kůže. Detektivka začíná,
Sedí si na zápraží Dušička vnitřního dítěte Sleduje koledníky V těle kostýmu miluje tě Tenhle život se s námi nepáral
V pavučinách s ranní rosou tvých slz loví pavouci své štěstí
Zaťalo jsi do mě drápky Rázem vidím první kapky Krve v barvě rtů i růží Prosakovat skrze kůži A pak
Snad se nestanu žrádlem berserků lačnících tam v temnotách po krvi pokud jako fénix z popela povstanu snad objevím někoho kdo otázky zodpoví obklopen špínou tohohle světa
Tam v noci v dáli stíny se jim smáli Duše roztrhané
Tvá krev začíná vřít Už zase zlobí děti Ruka chce udeřit Počítáš do deseti A pak
Noc je černá jako mazut, všechno kolem usnulo, jenom v lese, v hustém křoví tajemno se pohnulo. Oči jako divé zvíře,
Byl to jeden z mnoha slunných dnů ve stanovém městečku plného veselí něco nelidského číhalo na Dům odborů začátek května postihlo tak další neštěstí které je dodnes opomíjeno a jen pár tuší
Seděli jsme na vesláku Slopali jsme pivo Byl tam s náma Peťa El..er Tak tam bylo živo. Peťa El..er zvíře jedno
Jak hrůza ve stínu se skrývající. Jak ostří na niti se kývající. Jak krev,
Svět se točí, mimo svou osu. Ďablíci skočí Smrti na kosu. Impové ničí
Ovanulá temným dechem potkala jsem stvůry pekel trhají mě
Nikdy tu nestál a přece tu stojí Z ničeho nic ze země vzrost Je tady ďábel a člověk se bojí Je tady on - nezvaný host S řetězy na krku a s okovy v ruce
11.4.2022 Z pohádky přečtu Ti další stránku A pak ještě jednu a potom další Pohádka pomalu předá Tě spánku Má slova od tebe strašidla plaší
V šustění listí tom opadu šouravé kroky mezi kameny ze žuly leštěné Toulám se za noci mého nápadu vymyšlené sloky asi zlomeny
Vypadám vždy vážně skvěle Ukrývám se v lidském těle Půlnoc dveře otevírá Začíná den pro upíra Vypadám vždy vážně skvěle
Jen naděje a mír a duše plná pokoje, v němž spočinout smím bez boje. Jen křídla ducha nehmotného a v jednotě s jsoucnem srdce svého vnímám krásu úsvitu,
Uleželá proleželá zem pro ni tu jsem Chladná je zem
Soumrak se snáší, přikrývá nám hlavu.. jak noc tuší slávu, krásno to plaší. Dobrou noc, chudáci bílého dne,
Tropické vedro, v bublině, skleníkového efektu. Těch mnohých lidských projektů, záplavy, sucho ve hlíně. Kde hurikán či tornádo,
Jako výstřel prořízla vzduch obruč co praskla mi v hrudi to přišel
Plují lodi oceánem, nad nimi i letí ptáci. Mlhou svítá klidným ránem, námořníci ve své práci. Nad nimi též bílé linky,
Pro tvé oči co na hrobě mě pálí pro havrany v dáli
Ach ty sny toulavé a srdce hledá své bolí
Tvou sekerou zchladit hlavu mou láskou rozžhavenou Hlavu horkou