. Srdce je ve mě ve středu možná už trochu dovedu ho cítit
Nepřepínejte, zůstaňte naladěni na frekvenci 666 Paranoia. Vysíláme ... podle potřeby. Někdy se mi zdá, že cítím jak mé srdce kamení. Jak se zatvrzuje ... než přijde čas oblevy.
Hledám tě uprostřed noci jsem jako světluška beze světla chceš zastínit další den zatímco já toužím po probuzení v barvách tvojí duše
Minulou noc jsem snil… o kuřatech. Byla všude, na břiše, ve vlasech. Skákala, bodala mě svými zobáky, lechtala. Marně něco k jídlu si hledala. Pak jsem snil zase… o slepicích.
Jdu v noci po pěšině, tu něco se hejblo v křovině, vylekala jsem se moc, mám toho už dost. Další den tu po stejné pěšině,
Znovu ta děsivá noc co ukrajuje stíny oknem se táhnou pavučiny tma a její svíravá moc Za záclonou stojí temná postava
V dopravní zácpě jsem… z jakého důvodu? Chycený ve světě mořeném ve smogu Život je krátký a já
Když sedíte v koutě temném pod měsícem zešeřelém, jeho šeď vám cosi praví snad o tom, co se dostaví. Vášeň nyní v srdci plane,
Tak jako vzdálený tmou nesoucí se pláč, kroky nás zanáší jak slepce bez zraku. K sobě - A já znaven silou svých přízraků, ulehám v cizím objetí - jak starověký spáč. Chtíc polibky sklidit z jiných rtů,
Jekyll a Hyde právě dopíjej flašku vína a sir Byron si zrovna ustlal v márnici Šlapky na rohu čekaj´ na Jacka a psa Baskervillskýho museli utratit Tváří tvář osudu prohrává starej Holmes
Dávný pane, prosím stůj při nás svou bývalou zem před zkázou chraň tisíce myslí se k tobě teď vzpíná Neváhej a pro vlast zas zvedni zbraň Prastarý hrdino v duchu tě voláme
Čas již nastal - smrt je zde náš vězeň kráčí pro odměnu k provazu se blíží - hle jeho duše pozná proměnu. Lano svírá jeho hrdlo
Šla dívka z vesnice nasbírat dříví, k večeru a to bylo její neštěstí! Padla noc, slavík elegantně zpívá a dívka stále dříví sbírá! Konečně větvičky nasbírala,
už starej byl a každou chvíli spal už byly pryč ty časy kdy mu často stál
Sympatický neurotik chlápek s kosou kráčí, v městečku Paradise city postavy se kácí. Sek katanou
----------- V bolesti a zmaru pozlátku svobody každý den plavu Hněvivé masky panoptika
Dívám se z rámu já, dáma s“ hranostrojem“ já,moderní umění chtěla bych ruku vztáhnout k vedlejšímu obrazu
To jednou takhle brzy z rána, ozvala se hrozná rána. Tam seběhnul se mocný dav, každý z toho obrazu byl paf. Ohavná ta scenérie,
Slyším boty dupající, slyším kosti klepající, slyším hábit třepající, slyším hlas mrtvý. Už se můj čas blíží,
Tam nahoře v lesích transylvánských hor Teskně vyjí smutné děti noci Lahodí mým uším jejich temný vlčí chór Voní krev Draculovy moci Volám tě Mistře, povstaň, započni svou vládu
Červené piky a černá srdce poker trochu jinak karty svírám v ruce. Vhazuju přihazuju
Dvě bytosti, věčný boj, k šílenství krok, strach a vzdor. Kašpárek králi,
Měsíční světlo, tak nevinné, odraz slunce, přesto jiné, někdy silné, jindy slabší, dny dlouhé a noci kratší, je jako noční vidina,
nemám žádné velkolepé plány hýbat planetami postačí mi v menším měřítku méně hrubého materiálu
Z hromů je slyšet hněv Hrdelní žalozpěv Blesky noc osvětlují Les s větrem tancuje Divokost miluje
Mlhavé páry nad vodní hladinou, jak proměňujíc v cáry, když bloudí nad krajinou, kde provádějíc čáry,
-------------- Pálí se dříví co pila pílí škrtá se třískám pro plamen jdou kolem domu polínka mráz přikládá je do kamen
Dusot kopyt - jízda bouří oblaka rudě zbarvená kostela trosky, z nichž se kouří a řeka krví zkalená. Temný kníže - sedm jezdců
Vlk vyje na lunu, tak žalostně, s hlasem smutku, tak upřímně. Já v tuto dobu nespím,
Ze smrti spím. A nežiju. Ale dýchám a chodím Po pokoji, Kde na zdi visí moje tělo. Že prý by steskem zešílelo.