Je tu komárek krvavý upírek Trošku krve nasaje a teď fajn mu je Bzukot z večera tě budí
Milujem keď je krv ešte teplá, jak krásne tečie po tele, keď smrteľné slovíčka ti šepkám, všetko bude nahraté v kamere. Do bezvedomia ťa mučím,
Tak jako vzdálený tmou nesoucí se pláč, kroky nás zanáší jak slepce bez zraku. K sobě - A já znaven silou svých přízraků, ulehám v cizím objetí - jak starověký spáč. Chtíc polibky sklidit z jiných rtů,
už starej byl a každou chvíli spal už byly pryč ty časy kdy mu často stál
Nastal její čas, její hodina, poslední sluneční paprsek zapadá, zase nad dnem svoji vládu ukořistila a temnotou celou zemi opřádá. Noci, jsi nádherná, fascinuješ mě,
Miluju, když je krev ještě teplá. Když krásná dívka nevinná, z mdloby ještě šeptá. Když slyším tvoje prosby,
zas si na něj stěžovala v pokoji u vína a oliv, teď ještě intenzivněji než předtím.
Večer vdechuje další den od ducha až k trávě dračí plíce obehnané zkostnatělými kostmi zkostnatělými kostmi až na tělo, až k hlavě. Ve zpráchnivělých plachtách kotví měsíc
Co se to mihlo za rohem? Podívám se blíže. To jen pavoučí noha je za stolem, napnutá jak struna. Ucuknu rázem dozadu,
Co to slyším, to je duch, Dělá pořád Buchy, Buch, Ale kdeže jaký duch, To je přece jen roj much, Naráží furt do sklenice,
Dva kríže v rukách farára, démona v deckom tele zatvára. Žiadne slová niesu sveté, svätená voda sa vpíja do obbete. Navreté žily a v očiach smrť,
. Srdce je ve mě ve středu možná už trochu dovedu ho cítit
Hledám tě uprostřed noci jsem jako světluška beze světla chceš zastínit další den zatímco já toužím po probuzení v barvách tvojí duše
Znovu ta děsivá noc co ukrajuje stíny oknem se táhnou pavučiny tma a její svíravá moc Za záclonou stojí temná postava
Už nechci být člověkem, řekl udělej mě rybou Chci stříbrné tělo a oči lunárních fanatiků chci si proříznout hrdlo a přesto dýchat
Šla dívka z vesnice nasbírat dříví, k večeru a to bylo její neštěstí! Padla noc, slavík elegantně zpívá a dívka stále dříví sbírá! Konečně větvičky nasbírala,
Kde měsíc svítí jen rudou září a noc je vládkyní všeho času, tak koryta řek se plní krví a země se leskne porostem vlasů. Na stromech z kostí, když kůže usychá,
V dopravní zácpě jsem… z jakého důvodu? Chycený ve světě mořeném ve smogu Život je krátký a já
Ty, ticho, jež na svědomí řveš, nicotu nosíš sebou, sice k myšlení burcuješ, ale nohy mě z tebe zebou. Rozléháš se světlem i tmou,
Mlhavé páry nad vodní hladinou, jak proměňujíc v cáry, když bloudí nad krajinou, kde provádějíc čáry,
Nepřepínejte, zůstaňte naladěni na frekvenci 666 Paranoia. Vysíláme ... podle potřeby. Někdy se mi zdá, že cítím jak mé srdce kamení. Jak se zatvrzuje ... než přijde čas oblevy.
Černá poušť svíjí se v dálce, havranů houf směje se vratce. Z výšin se smáli a mrtvé uctívali, jen jeden byl jiný, toho však neuznali. Černý měl zobák, peří jak sníh,
vteřina zrodu touží znova po stopě svého rodu Když přízrak vzpomíná že ještě v každém žije
Telefon u ucha, soustředěně naslouchá ani nedutá. A náhle ruka padá dolů, v očích prázdno.
Zvony zvoní, v kostele kadidlo voní. Noční tvorové nemohou blíž, tíží je ten kříž. Ďábelská noc začíná,
Tam nahoře v lesích transylvánských hor Teskně vyjí smutné děti noci Lahodí mým uším jejich temný vlčí chór Voní krev Draculovy moci Volám tě Mistře, povstaň, započni svou vládu
Minulou noc jsem snil… o kuřatech. Byla všude, na břiše, ve vlasech. Skákala, bodala mě svými zobáky, lechtala. Marně něco k jídlu si hledala. Pak jsem snil zase… o slepicích.
Z hromů je slyšet hněv Hrdelní žalozpěv Blesky noc osvětlují Les s větrem tancuje Divokost miluje
Měsíční světlo, tak nevinné, odraz slunce, přesto jiné, někdy silné, jindy slabší, dny dlouhé a noci kratší, je jako noční vidina,
na cestě pro pivo Otakar 11° rozvzpomínáš ohmatáváš míjíš podhoubí vědomí