Zvláštní ticho křičí do kraje. Jen šumí stromy, již ptáků sbor nehraje. Tu parkem z práce
Č: Dobrý den, Satane. S: Dobrý, mladý pane. Č: Řekl jsem to správně?
Prokletí... Uprostřed pokoje ležíš nehnutě Odporný zvuk hodin na zdi Odbíjí půlnoc A ty opět nespíš
Stojí takhle na paloučku malinkatá holčička, k ní se blíží pomaloučku její stará babička. Říká:,,Děvče proč tu stojíš takhle sama opuštěná, čehopak ty se bojíš?" A holčička huláká "Já se bojím pavouka, zavolej mi fešáka!"
Šel jsem takhle po plantáži, koukaje na všechny strany. Když tu náhle! napadly mne včely! ANO VČELY! Přiletěla znenadání, jako vítr severní. Viděl jsem jen velké zuby a zadeček perfektní.
Princezna Verunka byla uvězněna sedmi zlými trpasliky. Jeji snoubenec Misha zvany Fešák se to dozvěděl od kámošky vačice. Připravil se na fight se sedmi zlými trpasliky a taky se pěkně vyfiknul aby byl Fešák jak se patři..aby mu Verunka hned podlehla xD Misha Fešák vyrazil na své
Koně žerou psy. Maso-psožraví oři. Netvoři, půda během hoří. Hřívy vlají,
Co se chystá zaútočit Co ti nedá spát Co chce tvoje štěstí zničit Co se ti chce smát Co se chystá tvoje tělo
Dnes přišel tvůj den Splní se hrozný sen Oni už jdou zaslepeni závistí Plno krutostí Noc zuřivosti
Jdeš temnou nocí Nic neslyšíš Má tě však v moci Ty se jen potíš Strach vzal ti sílu
Kdo ti nedá spát Tvůj klid ti chce brát Kdo ze spánku tě budí Ostrými drápy hladí Kdo nezná slitování
…procházím se sám černou tmou Nevím kdo číhá za mnou Našlapuji na měkký prach K zemi padá měsíční zář Pot pokrývá moji tvář
Temnou nocí snáší se stín. Už si jde pro mne, dobře to vím. Vzrušením tělo mé náhle chvěje se však není to strach. To, co mi její dotek přinese
To krásné ticho v mlžném oparu jen pár havraních křídel ruší. Procházím mezi hroby pomalu a blízkost chladné smrti tuším. Je to velmi zvláštní pocit.
Potkal jsem anděla v temnotě, jiskra vzbudila se ve mně, Poté anděl opustil temno, jiskra sežehla vše, co anděl oživil.
Tmavý pokoj , dopadá jen světlo zvenčí, tam svítí chodcům lampa. Jsem zalezlý pod peřinou a bojím se. Ach ta hanba! Z černých koutů vylézají potvory,
Šum křídel netopýřích ve staré věži prach rozvířil. Probudil je krve pach. Ne, ty nemusíš mít strach. Budeš mým hostem.
Má duše bloudí tmou a v boji s peklem slábne, oni záchranu mi slibujou a přísahají, že spasí duši mou.... ....však výsledky nemají žádné.
" "" Pořád ho to nutí musí stále jít slušný lidi zabít on nechce takhle žít
Šel jsem si na pivo, trochu Stala tam na baru V konopném oparu Prej jak se vede, hochu Tak jsem si řekl, v duchu
Zavřu oči, vidím duhu, kolem se točí, je plna duchů. Staří známí,
Pes běží, utíká, za ním zrůda veliká, už ho dohání, už ho má, psa smrt brzy přivítá. V nebi, v pekle?
Stojím kdesi v temné chatě, v ruce láhev ze skla třímám, ten přečin vydím hrbolatě, před hanbou se zde dosud skrývám. Ten hlas mi říkal:"udeř silně!",
To jednou takhle brzy z rána, ozvala se hrozná rána. Tam seběhnul se mocný dav, každý z toho obrazu byl paf. Ohavná ta scenérie,
Hej kdo tam - černý přízrak. Silueta temná, tiše ve mě nahlíží, tak jako smrt jemná, moji duši přehlíží. Hej kdo tam - černý přízrak.
Před pekelnou branou stojí přeohavná zrůda, už jen při tom pomyšlení,měkne strachem půda. Z její slizké hlavy, plamen šlehá tmou, masakrů se nebojí, jsou pro ni jen hrou. Každou chvílí vykročí, znovu páchat zlo,
Jen stíny noci kroky mé provází v krůpějích krve svůj život nacházím. Oči mé září jak uhlíky žhavé podobný v mnohém jsem šelmě dravé. Každý tvor živý strachy hned znejistí,
Noc a klid a měsíční svit, tu nevidím a neslyším, číhám na oběť a v duši klid, možné rizika však přehlížím.
Do ticha noci za svitu Měsíce nese se do dáli zvuků směsice Rachot kol a dusot koňských kopyt Tajemný hrad byl exorcisty dobyt Temný kočár, kůň i kočí
Po Norských nížinách,striga tam běží oči má ve strachu,srst se jí ježí čeho se asi,striga může báti? Ghúla se nebojí,meči se může smáti. A najednou,před strigou se objeví