Ze smrti spím. A nežiju. Ale dýchám a chodím Po pokoji, Kde na zdi visí moje tělo. Že prý by steskem zešílelo.
Jednou koncem října v noci Přichází zlo z podsvětí Dětem není pomoci Tělo zničí, duši znesvětí Zasvícená lucerna dívající se na zlo po uliční
Jednou v noci při úplňku, zdál se mi sen malou chvilku. V tom snu jsem byl v temném lese, vlčí instinkt se mnou třese. Po pěšině kdosi kráčí,
Jdeš temnou nocí Nic neslyšíš Má tě však v moci Ty se jen potíš Strach vzal ti sílu
Zvony zvoní, v kostele kadidlo voní. Noční tvorové nemohou blíž, tíží je ten kříž. Ďábelská noc začíná,
Ulicí tmavou ,kde světla červená se matně odrážejí, na dlažbě lesklé po dešti. Šel chodec v dlouhém plášti s kloboukem černým,
Černá poušť svíjí se v dálce, havranů houf směje se vratce. Z výšin se smáli a mrtvé uctívali, jen jeden byl jiný, toho však neuznali. Černý měl zobák, peří jak sníh,
To krásné ticho v mlžném oparu jen pár havraních křídel ruší. Procházím mezi hroby pomalu a blízkost chladné smrti tuším. Je to velmi zvláštní pocit.
Lesem temným běžím, své území střežím. Najednou za cítím známou vůni, bláhová dívka došla k tůni. Vlka v sobě už neovládnu,
Přichází noc, měsíc v mracích zaniká, slyším žáby od nedalekého rybníka, houká sova, mírný vánek, temný les, neklidný spánek. Láká mě to až hrůzně moc,
Prokletí... Uprostřed pokoje ležíš nehnutě Odporný zvuk hodin na zdi Odbíjí půlnoc A ty opět nespíš
Ticho, tma a zima. Les hustý, nevlídný. Větvička , když praskne, pod mým krokem těžkým. Divný pocit tísně,
Pes běží, utíká, za ním zrůda veliká, už ho dohání, už ho má, psa smrt brzy přivítá. V nebi, v pekle?
Zvláštní ticho křičí do kraje. Jen šumí stromy, již ptáků sbor nehraje. Tu parkem z práce
V temném lese za vesnicí, chaloupka tam stojí, naštípané dříví kolem pěkně voní. Z komínu hustý kouř se valí, to zas babča něco vaří. Kdepak babča, ta už není, Jan Vlk tu převzal bydlení. Na útěku před zákonem, chaloupku tu objevil,
Některé věci mezi lidmi nezdají se nápadné, však jsou tu různé divné chvíle, co vylekají pořádně. Například v jistém
Jede sama autem svým, jede někam za štěstím. Což náhle se nestane, autu dojde palivo. Uprostřed tmavého lesa,
Mlhavé páry nad vodní hladinou, jak proměňujíc v cáry, když bloudí nad krajinou, kde provádějíc čáry,
Když jsem ještě malý byl, táta mě každý den bil. Když už jsem byl trochu starší, to už na mě pouze křičí. Jednou jsem to nevydržel,
Probudívše se v prostřed noci oblit vlastním potem, schvácen zvláštní cizí mocí zasažený hřmotem. Čípak jsou ty zvláštní zvuky
Koně žerou psy. Maso-psožraví oři. Netvoři, půda během hoří. Hřívy vlají,
Z hromů je slyšet hněv Hrdelní žalozpěv Blesky noc osvětlují Les s větrem tancuje Divokost miluje
Pod střechou s jasné duhy Je na koberci malá kolébka Nad ní obraz kde v obilí jsou kruhy Je slyšet tichá ukolébavka Zní čistě a krásně oči tvé se zavírají
Hrejem si ruku nad sviečkou, snáď mi povie niečo potrebné, veštecká guľa zarastená kmeňom. dozviem sa veci dvôverné. Čítam si čiary z rúk,
Pojď ke mě blíž, světlo možná už nespatříš. Uspokojit mé choutky, rovná se probodnutím jedné loutky. Prsty mi lehce chvějí,
Co se to mihlo za rohem? Podívám se blíže. To jen pavoučí noha je za stolem, napnutá jak struna. Ucuknu rázem dozadu,
Přítel noci propůjčil mi masku, stojí za mnou jako stín, noční můrou ukazuje svoji lásku, vrahem byl a bude, to už dávno vím a živé duši nepovím. Chrání mě, a přesto krade svobodu mou,
Upír zabil milou mou. Pozvednu zbraň stříbrnou. Vyrážím k zámku s nabytou kuší. Upír však mou zradu tuší. Ze zámku odlétají vrány.
A ježibaba , na tvou kůži už se třese! "co tu sedíš zmoklý v lese? Pojď,dám ti skvělé koření,na nachlazení... A už si nůž svůj brousí.....
Šum křídel netopýřích ve staré věži prach rozvířil. Probudil je krve pach. Ne, ty nemusíš mít strach. Budeš mým hostem.