Kde jsou moje zásady, když se propadám do tvých dlaní a vnímám jen tvé teplé polaskání. Najednou mi nic nevadí.
Když kvítí trhají, oči mé plakají. Pro tohle kvítí, je to konec jeho bytí. Už neucítí slunce svit,
Síla tvých paží a úsměv tvých očí nutí mě dýchat pod
Budu jí chybět -mlčení- Sejde se s těmi Co mají život Za sebou
Kdybych mohla vrátit čas, a připravena bych byla, teď nestírala bych slzy z řas, a do paměti bych si vryla "holka nebuď hloupá" . Postupem času cit odchází,
Není to pouhé snění, když Tě chci mít pro sebe, život životem není, když Tě nemám u sebe. Chci být pro Tebe podporou,
Předurčen osudem k životu byl jsem. ničím a vším mohu se stát. Ve slunci hřát se, splnit si svůj sen, dřív než mne pohltí temnota, chlad. Tvá kůže tak hladká a rty tvé tak hebké jsou,
Kape krev ze srdce jež na zemi leží, zemi tak chladné, zadrží stěží ten proud, co z kapek se stal a v krvi té po kolena se brodí, za sebou vláčí touhu, cit
Kdo vlastně jsem v tom těle jež poutá mne na tomto světě? Snad zhmotnělá forma energie,která putovala vesmírem,až narazila na zrod života mého? To otázka na níž odpověď nalézti je těžké.
Člověk bloudí světem, radši ani nevnímá. Zaslepen přetvářkou, vyskakující odevšad. //Ztrací svět upřímnost?
Cit byl stále větší, zastavit ho vážně nešlo, rozhodnutí bylo težší, proto k chybě došlo. Přítele jsem měla,
Sedím u okna a koukám na nebe, v myšlenkách Tě chci mít pro sebe, však lásku v sobě dusím jen, vše nádherné s Tebou byl jen sen. Já bláhová, oči mé dráždí slané slzy,
Jsem tu teď zase sám a přijde mi to, že umírám, sám sebe se proto ptám, lásko má kde Tě mám ? Ty tu zas nejsi a strach mě tíží,
Nevím o čem psát, došli mi totiž nápady, ale zřejmě to bude tím, že střídám nalady. Myslím totiž na Tebe a na Tví krásný oči, a v tu chvíli mi srdce smutkem poskočí, protože tu nikde nejsi a já jsem sám
Ty, co jsi seděl v dáli a neměl žádný čas Přistup k nám, moudrý králi ukaž nám to kouzlo zas. Proč ty se rozhodneš vždycky správně?
Chtěl bych s tebou být, jako kocour šťastně přít. Ve dne i v noci, nejvíce však o půlnoci. To tvé oči září nejvíce,
V postýlce ležím A usnout se snažím však srdce mé neposlouchá A spousty myšlenek Obrázků
Na balkoně sedím A cigárko svý kouřím Přitom vzpomínám Jak vždy když's mě objímal Tak po zádech si mě něžně hladíval
Proč srdíčko mé bolí? A očička pláčou? Proč vztahy rozmilý, Vždy se rozutečou? Osoba miluje?
Máš oči jak panenka, moc rád se v nich utápím Myslím na tě zrovinka, i životem zaplatím Jen když budeš pořád šťastná, vše se kolem rozzáří Nechci jinou, jsi moc krásná i tvůj úsměv na tváři Chtěl bych být už jenom s tebou, to se nikdy nezmění
Takový dlouhý, někdy krátký život je. Proč si dělat marné naděje, a přece se někdo usměje, a je rád, že má své místo., někde na světě. Plamen zhasl..není to jen tvoje chyba, tak to bývá, že k ničemu nemáš důvěru. Plamen dohořel..ale nemusel, kdybys býval chtěl. Čas vrátit nejde z
Vlastně ani nevím jak začít, ani nevím, zda to bude stačit, poskládanách pár písmenek k sobě, snad radost udělají Tobě... Láska není jenom s touhou si hrát.
V jednom místě klidně žil, lžím o dobrém uvěřil. Nepoznal vnitřní klid, šťastný nesmí nikdy být. Každodenní rány snášel,
Jsi anděl mých snů Štěstí mých dnů Plamen mého srdce Žilou v moji ruce Jsi má noc a taky den
Pomíjivá krása světa bije lidstvu do očí Přestanou-li si jí vážit, vše se k zlému otočí Už když člověk přijde na svět, spatří vše to nádherné Světlo slunce, krásné hvězdy, to vše ho hned obejme Vůně květin, zeleň lesů, spoustů štěstí kolem nás
Miluji Tě- a je těžké se k Tobě přiblížit. Miluji Tě- nejsem ten co by Ti chtěl ublížit. Miluji Tě- tak svou dlaň do mé mi prosím dej. Miluji Tě- jsem svůj a vím, že nejsem ten nej.... Miluji Tě- v mém srdci něco pramení.
Na naší chatičce, to nyní řeknu vám, dobrodružství já každý den prožívám. Zahrádkou já proběhnu se každou chvíli, v kořenech staré lísky jsme hnízdo objevili. V dutině toho stromu rodinka ptáčků sídlí,
Jarní bouřka Už je ráno, nechci spát, z pelíšku já musím vstát. Kosti trochu rozhýbat, a sluníčko přivítat.
Jsou to přesně 4 týdny tedy 28 dnů, co jsem ti na fcb napsala, plna napětí, očekávání a snů, naše historie se tím psát začala. Jsou to přesně 3 týdny tedy dnů dvacet jedna,
Bastymu od Barušky do útulku Má odpověď už zpátky k tobě letí, já děkuji ti ty můj Bastíčku. Že z útulku jsi mě poslal, sic smutnou, leč krásnou básničku.