Jsem ztrápenej chlap se ztrápenou myslí přede mnou nic co za mnou nevyčíslíš na klíně ženskou sedím na zápraží má bílou kůži a oči hadí dívám se na ni jak nám to ladí
popsané papíry měním ve vlaštovky posílám je do vzduchoprázdna s úsměvem blázna
Jsi malířova předloha i prázdná výloha. Jsi luční kopretina, i lesní kapradina. Jsi tichá zátoka
Zakřičte dech vítr zafouká do tváře Zakřičte srdce Země se zachvěje Zakřičte smrt
Chutnám vinobraním, moštováním i povidly. Plodnost mnohobarevná. Já po lokty švestková na ústech chuť jablečnýho moštu.
Ne, lásko nezavírej mi oči chci být při vědomí vidět na dno. Cítit vše tvé rty,doteky
Hořící nervy svítí tak noblesně pod kůží znaveného, přímo v něm a jeho baví ta horkost v ledu srdceprázdna natruc všem zjevům co vědí vždy vše nejlíp
Srdce šumí sladké chvění nitro drží touhy tón lásky struny nesou znění jako zvučný, silný zvon. .....
Napsal jsem vyznání pár řádků pro tebe poslaných do nebe kde bolest není bylo v něm zpívání
bílý útvar pod nosem sněžka mdlého obličeje že pro něj pravý nejsem a furt do mého ega reje polaskej si mezi prsty
Ráno je poškrábaná fotka mýho snu. Stínu v zrcadle rozestlaný postele vonící sladce jahodama sbíranýma za tmy
Špinavá tajemství ještě špinavějších lží když životem láhev přeplněná zátku se zasténáním odhodí nespočítáš je kružítkem
moje představa o nebi je pokoj s knižkami který zvelebím koutkem se zeleným čajem (pro nepijáky)
Zastavme se lidičky na chvilku, z toho hektického způsobu žití a řekněme si na rovinu - proč sem píšeme. No? Proč? Zájímá mě názor ostatních? Ale no jasan, že jo.A chci já vlastně zpětnou vazbu?Na sto pro...
Zákoutí temné v mysli mé zakouslé hlady vřeští. Pohladím jemně
já ... pod úsměvem, ukrýváš zas nějakou sabotáž tak do dna, kořku na kuráž Pane bože, vždyť mě znáš !
Jaro když připlouvá na květech šeříku, podvečer dávnými touhami voní. Rukou už vrásčitou čas bere za kliku snažíš se zbytečně stárnoucí básníku dosáhnout na hřívy divokých koní.
řekli mi, křič, když to bolí. Držel jsem se svobody, a vzpíral, vlastní vůlí.
Touhami znavený den když se sklání a vlídný soumrak mi šediny skryl představy nechám plout nebeskou bání ve stopách létavic rodí se přání která jsem doposud nevyslovil.
* Už popel vychladlý přinesla ze dvora kde zmrzlé kaluže praskají pod nohama kočka se plete pod nohy jak stará dobrá známá vleje jí mléko do misky a šeptem zavolá...
posedává na patníku chce stopem svézt Letíš horkovzdušným balonem a voláš: "Anděli pojď honem,
Počkám si na tebe na onom světě z lásek tvých náskok mám několik let naděje s hořkostí v jediné větě máš krásu iluzí a každý chce tě na hraní do sbírky marionet.
Nechci být mentor, kazatel. Nechci Ti vnucovat svou víru. Buď jen tím čím chceš být nikdy tím kým Tě chtějí ostatní mít. Chci žít s vesmírem ... v míru.
V očích svastiky život zakopává, rozbitá naděje na vždy sbohem dává. Podpatek střevíčku
Řeknu Vám to polopatě.-))) strčte klíč(kpt.pyrat) do prázdné latě(google)
Ráda chodím skrytá ve stínech jsem věčný buřič co zná jen svůj zákon neustále s terčem na zádech mozek pořád na plný výkon Emoce a vášeň jsou mé zbraně
vody se ve mně rozpoltily dostal jsem příslib dostal jsem svolení dostal jsem dar, ani ten ale nepřišel bez ceny
Šel krokem klidnějším než před ním běžel čas vydal se na jednu z posledních dlouhých tras nespěchal protože nebylo proč a vlastně ani už nebylo kam dávno ho omrzel svět kolotoč
Ticho ta kytka tajemná nemoc v tvém srdci léčí když odrazíš se ode dna zmámen jsi její péčí Proč vlastně ještě verše psát
Stojím v polorozpadlém kostele v chrámu absolutního ticha do puklých zdí se jen vítr opírá a jen tajemno tu dýchá tak tiše a nesměle