Vlčí máky krev má Louka plná vlčích máku rudych jak ma krev.V sadě třešně červené jak krev co kape z mého srdce. Když tělo vypoví službu a umírá
Hrdlo se mi svírá a do krku mi proudí síra, je to jako být roztavena a vychrlena ven, popel z draka, chce se mi křičet, ale náhle jsem jako zkamenělá a slova, co létají vzduchem, prolétnou zprava a ven zas levým uchem. Kdo nohy má, ať je dá na ramena, jsem ohněm prohořelá a sna
Měla jsem plnou čapku snu ale rozplynuli se jak mlha nad rybníkem. Sny se rozplynuli vánek je odnes do daleka.
Zlatá rybka Sednu si k řece a počkám až připluje zlatá rybka co plní přání. Budu si přát hezčí svět.
Až budeš mít dlouhé vlasy Upletu ti Jitko cop A pak ti dám pusu asi Všude možně beze stop Neboť na rtech nemám rtěnku
let pád vzlet odlet -------- start (3) Facebook
Tati, tati, tatínku čí nesmrtelná ruk- Běž si najít maminku Nemám nervy na ten hluk! Mami, mami, matičko
Být malířem Já tak být malířem namalovala bych slunce co krásně svítí a hřeje. Louku plnou květin z
Kdo podá ti přátelskou ruku když se topis a nedokážeš se odrazit od pna. Jen andělé vědí jakou bolest v sobě skrývá
. byl jsi všude jedno-ta---- Video - Google Photos
Popelka své tři oříšky má. Štěstí ji přinesou šťastně se vda. Je to jen pohádka a ty to víš. Život je jinačí osud je zlí Štěstí je vrtkavé a zlo se
. tichá voda a loď se houpe žena tone a hlubina volá ke dnu směle a pak odraz vlna střídá vlnu a v nich plují vlasy
za cedulí Nerušit! panuje ticho a klid před cedulí Nerušit! živo je a neposedno smích a brek se mísí v jedno
smrdí mi nohy v sandálích vlak unáší mě do dáli za obzor mizí duše dne tma dveřmi vchází, vrzl pant srdce mám jako diamant
Na temnou noční oblohu vyhoupl se měsíc a zářící hvězdy tančí svůj valčík. Mé oči pláči nad bolestí co svírá tělo mé.
Slzy v očích máš duše tvá klidu na zemi nemá. Ostrý šíp ji zásah. Rána se špatně hojí
On vnikl do ní A byli oni On na ní stiskl on A ona začla vrčet On už pak nebyl on
Samota. Samota tříská kameny, samota hoří... Samota chtěná i nechtěná, obě ti naloží ramena. Samota dnů, měsíců i roků, ve kterých ti málo kdo podá ruku.
Náš evropský bobr není žádný obr. Ocásek má placatý, do vody s ním tříská, vesele si píská.
Vždy, když nemůžu v noci spát, když je mi sladký spánek cizí, tak se pokouším rozmotat to klubko zpráv, lží, snů a vizí. Doba je značně vypjatá
Celí život jsme jen plakala srdce bolavé a duše zraněná. Už nechci slzy už došli. Chtěla bych se smát.
Kl Semínko snů jsem zasadila bílá holubička se vedle udsdila. Přilétl anděl z nebeské výšky svěcenou vodou ho
Rozvíjej se ruzicko do krásy. Lístečky rudé máš jako kapky mé krve co dopadají k zemi. Tvé trny zranni každého kdo utrhnout by tě chtěl.
Opět ve hře Po předehře
~ KRVÍ NA ZDI ~ Pak tedy klesnu v kolenou… a krví napíšu vám vzkaz! Vždyť miloval jsem Lásku svoji, tíživé dny, co srdce spojí,
V trávě se třpytí dešťové kapičky jak bělostné perličky. Vezmu nit zlatou navleknu je udělám se krásnou. Sluníčko asi spí nehřeje zemi značenou.
Kouká jako sůva z nudlí, však jsme si už zvykli i na to, ž jsme dnes zchudli. Je to všechno v pytli.
Dešťová víla slzami skrápí vyprahlou zemi. Aby květiny do krásy rozkvetly a jabloně sladké plody měli. Tráva se zelenala. Dešťová víla si sukinku zdima
Jaké to je být milovaná z lásky. Jaké je něžné pohlazení a vášnivé políbení. Jaké to je být milovaná z lasky. To jsem nikdy nepoznala. Milování bez něhy a lásky je bolestivé.