Vojsko s korouhví kříže, rány si váže a líže. Nadutí pávi, neschopná polena. Rozbité hlavy,
nebe se otevřelo štěstím začal jsem plakat záře oslepila kalné oči mé po schodech z mlhovin mlčky sestoupil anděl
K tomu co chci ti říct těžko hledám slova zmuchlám papír s řádky a zkouším to znova Já vím je lehké představit si jak říkám že mám tě rád ti z očí do očí ale mému srdci na to bohužel odvaha nestačí Jsem pln lásky ke kráse tvojí
Krásná jsi jak růže květ a voňavá jakbysmet Však jen jedinou chybu máš trny tvé jsou to milá má Tvé trny jsou ostré drahá má
Jsem tu tak ležící na nebe modré hledící nevím co říci ti abych se ti líbil víc a vše jsem schopen dát
Při pomyšlení že někoho jiného ráda máš mám pocit jako když oheň života mi zhasíná já vím jsem v tom až po uši a smutek mi nesluší má mysl však netuší
Ty jsi pro mě celý svět, Ty jsi pro mě můj život, Na celem světě potřebuju jen tebe Bez tebe nemůžu ani usnout. Vždyt každou chvili přemýšlím o tobě
Bez něj nedá se žít Bez něj život je nuda, Nedá se to pochopit Tomu,kdo nemiluje Strašně moc já chci s ním být
Chtěla bych být rybou a jen tak plavat. Chtěla bych být ptákem a jen tak létat. Chtěla bych být šelmou a jen tak lovit. Chtěla bych být plevelem a jen tak růst. Chtěla bych být broukem a roztahovat krovky.
Sbírej své síly, namiř je k cíli. Dopředu postupuj, vítězství prorokuj. Zajatce nebrat,
Jdeš temnou nocí Nic neslyšíš Má tě však v moci Ty se jen potíš Strach vzal ti sílu
Dnes přišel tvůj den Splní se hrozný sen Oni už jdou zaslepeni závistí Plno krutostí Noc zuřivosti
Veř mi,láska nemá hranici, A žádný problémy neexistují Jestli že opravdu miluješ, A věk taky není problém Hlavně láska navzájem!!!!!!!!!!
Říjen Modrošedý den Mizí na obzoru Sním denní sen A mám se na pozoru
Jako divá zvěř z ní rveme kusy masa nenasytná a bezohledná toť naše lidská rasa nemůže se bránit a tak mlčky bolest polyká tak dlouhý čas to snáší a stále hrdá nevzlyká V lůně svém nás odnosila teď hady hřeje na prsou
Co se chystá zaútočit Co ti nedá spát Co chce tvoje štěstí zničit Co se ti chce smát Co se chystá tvoje tělo
Znáš ten pocit Stojíš sám na rozcestí Ruce se klepou Hlava zapálená činností Tvé myšlenky
Ostrá a chladná... jako dýka. Řeže a studí... právě mě svlíká. Ginu si srkni,
Když slunce s obzorem splývá když skřivánek svou píseň zpívá když ráno kvapem se blíží když smutek mé srdce tíží Probouzím se bez tebe
Jsi ten, co udává rytmus mého těla, neubráním se ti, ani kdybych chtěla. Jsi ten, co mi srdce rozbuší, chvěji se celá od nohou po uši. Jsi ten, co mě pohledem svádí,
…Co mě naučil tento svět? Jen bezmezně ho nenávidět Co mi ukázalo toto lidstvo Že tu pro mě není místo Čím mě vláčel tento život
Když si na dně V těžškých mukách Cítíš jak kolem tebe moc zla vyrůstá V temnotu V televizi
Polib mne, než usnu ... ... a usnu jako bůh.
Hledím ti do očí, po polibku toužím stůj ještě chvíli, já překonám sebe kvůli té chvíli tak dlouho se soužím pro jeden polibek modré snesu Ti z nebe Do hráze z bázně derou se praskliny
Život je tak zvláštní zcela, jednou radost – pak zas žal, ze vzpomínek sbitá cela, dá se z ní však prchnout dál? Roky letí jako voda,
Věřil jsem ti Jako svému nejlepšímu příteli Důvěřoval ti Přátelství, které jsme budovali Zákoutí své
Nejsem nic Já chci být víc Sluha boží Pod kůží Nenávist se ven tlačí
Vykouzlil jsi úsměv na m tváři, jen díky tobě mé srdce září. Jenže slzy se smát neumí, a optimismus se mi v hlavě nehoní. Proto pořád doufám v zázrak,
Ráno sem přišlo pomalými kroky, všude je ticho, žádné zvuky. Na mě zas dolehla ta tíha smutku, asi jak odezva tvých nedávných skutků. Připadám si jako ve zlým snu,
Slzy mi pomalu po tváři stékají, sny o tobě mi prostě spát nedají. Pořád v hlavě přemítám ty hezké věci, když to začalo, tehdy v březnu v noci. Přemýšlím, kde se chyba stala,