Vy nám stále jen říkáte Co máme dělat a jak žít Naše názory odmítáte Pravdu jen vy smíte mít Stále za náma slídíte
Květiny celého světa chtěl bych dát k tvým nohou, a doufat že mé rty tvé políbit mohou. Hladit ti tvá líčka tak krásná a jemná, jak božská sametová pěna. Rád se dívám na božské křivky tvého těla,
dřív jsem tě měla jako kamaráda, dřív jsem tě měla jenom ráda, dřív jsem tě nemohla milovat, ale teď se mi celý svět pomotal, podlamují se mi kolena,
Nenávidím tyhle svoje stavy, když nemohu vymazat žal ze své hlavy. Když usínám, srdce mé je naplněné smutkem a vím, že to nelze změnit žádným skutkem. Když přichází sny, co jen bolest znásobí
Tak těžko mi bez tebe je a dlouhý zdá se čas, kéž bych byl ted u tebe a líbal tvou tvář. Líbal tvou tvář
List za listem, otáčí se,padá.. Do mé hlavy, pochybnost se vkrádá. Jak zvolit?
Pojď sem ke mě a pověz mi do očí, proč když jsem s tebou, svět se mi netočí? Proč když jsem s tebou, mohla bych létat, při myšlence na tebe, slzy začnou stékat? Proč když tě vidím, chci tě políbit,
Už když jsi se narodil osud jsi měl určený Život v hlavách rodičů přesně vymyšlený Tvou cestu vystlali mechem a květinami Nikdo však nepočítal z tvé strany s námitkami Tak teď poslouchej radu mou
Sousedovi svému když se ty znelíbíš Za nějakou dobu jeho hněv pocítíš Inkvizice vtrhne k tobě bez pozvání Ty budeš obětí sousedova udání Pak už nebude čas o svůj život se prát
Je brzo ráno mně chce se trošku spát, co pak budu dělat lehnu si, a nechám si něco zdát.
Věřil jsem ti, když si řekla Miluji tě, věřil jsem ti i tvé „nezklamu tě,“ věřil jsem v naši lásku, a to zajistilo moji porážku. Myslel jsem si že ses změnila,
…to se mi nemůže stát Nemám se čeho bát Neposlouchal jsi varování všude kolem Naivně sis myslel že nemáš nic s tím zlem Nepřiznal sis že bys mohl být obětí
Sliboval zlato právo a mír Pro každýho z našich řad Když zvolíte mě následujte mě Já nastolím boží řád Poznáte lásku spravedlnost
Už mi zase tečou slzy po tváři, další poznámka smutného dne v diáři. Stírám je svojí dlaní, Myslím na to že uz nejsi mou paní. Nachvilku jsem usnul a měl jsem o tobě sen,
Sluníčko mé... vyjdi, pomoz mi... Já bloudím... lásko, ve tmě mě najdi, neb se zblázním a zhroutím.
Chudáčku, vždyť nemáš co do zobáčku. Nasypu ti zrníčka, plody léta-sluníčka. Ptáčku,
Smrt je silná, smrt je zlá krutá a nezdolná. Přichází tiše, plíží se tmou přijde a zvítězí i nad tebou. Přijde si pro tebe ať bdíš či sníš
Tento večer se mi nějak, vůbec nechce spát, raděj zkusím opatrně, dýni vydlabat. Už se na mě pěkně směje,
Jsi stránkou papíru v životní knize já měl jsem to štěstí v Tebe mohl jsem psát náhle však řádek
Buď jen mou, bohyní, ženou, nahou a na záda položenou.
Před chrámem Tvým smekám, vcházím a prsty si smáčím, na obě kolena klekám, úctu Ti vyznávám...vstávám, k lavicím kráčím.
Mé srdce je samý šrám, komu dalšímu zas věřit bezedně mám. Vždy mi lásko říkává, polibky mi vrací, ale bezduché
Ať sním, či bdím, stále na tebe myslím... Až přjde den, kdy dotýkat se tě smím, Budu se dotýkat jemně, něžně, opatrně. Budu se dotýkat míst, která zachvějí se pod mým dotekem, budu líbat místa, která uhýbají před mým polibkem
Je večer a já si pouštím tu naší písničku, ujídám sýr, přemýšlím a v ruce držím skleničku. Slza mi teče po tváři jak se mi stýská, řetízek od tebe se mi od svíčky blíská. Copak asi teďkon v noci děláš,
Je večer a já si pouštím tu naší písničku, ujídám sýr, přemýšlím a v ruce držím skleničku. Slza mi teče po tváři jak se mi stýská, řetízek od tebe se mi od svíčky blíská. Copak asi teďkon v noci děláš,
Ničíte své dědictví po svých předcích Odvráceny od pravdy ve svých krutých skutcích A stále jen zbrojit (zbrojit) zbrojit ze všech sil Zabíjet a ničit (ničit) to je váš cíl Nežijete s přírodou v pevném přátelství
Zabil jsi – je to hřích ale proč by si se bál Kup si – odpustek a můžeš zabíjet dál Kradeš – proč by ne i jiní okrádají Lžeš – vždyť všichni jen lži vykládají Cpeš se – každý den máš víno a uzený
V poli boží muka, v městech honosné kostely. Odpustky plní kapsy talárů, kněz co s děvkou válí se v posteli. V kostele bohaté ornamenty,
Pro mě už není místo v černém světě Nemám sílu žít na zničené planetě Každý musí životem nést svůj kříž Ale mé vyčerpání je stále blíž Proč tak mám skončit
Bohatství peníze každý chce hned mít Nic nedělat a jenom jak boháč si žít Nemuset se zítřku bát a ze svýho si vzít A mít všechno to o čem můžeš jenom snít Takový jsi i ty