Obličeje se stridavě protáčely ve zlomeném skle. Pluly po koláčcich a lahvi vina. Byly hluboko a daleko, rozhodně byly nedosažitelné. Nejspiš. Vlastně určitě tam ani nebyly. Bez pochyby to byl odraz, dojem. Ale stačilo se otočit a odraz se stal nadějnějši pravdou. Nadějnějši prav
Zdá se mi to snad že ženy nad třicet jsou mnohem atraktivnější než jsem v mládí o nich smýšlel
Na stromečky kašleme, tak se rychle začteme. romány jsou přeci nej, tak se na ně rychle dej. Pak se kouknem na sebe,
Neznám Tě dlouho, pouze sedmnáct let, z dob, kdy se již táta nevrátil zpět. Od mala tvrdohlavá, ostatně jako doteď, nikdy nechápajíc větu "chvíli poseď!" Mnoho ti zůstalo, mnoho jsi získala,
Neproklínej smích zaklínej lidi spásu najdeš v nich v zatmění uvidíš kdo je pravý král
Pověz, co má zas tohle být, řekni mi, co ode mě chceš, teda pokud víš, co je to chtít a už nestavíš obrannou zeď proti mně.
Modrá barva vybaví se, život má najednou smysl, obživne tvá mysl. Nevinné červánky odkryjí nebe, do nohou chlad ještě zebe.
Mnohdy se převléká do pestrých šatů, umí i vylekat, je zkázou lotrů. Ráda se vysmívá
V tichosti míjím Hladiny bolestí Vlnící se ve mně Tolikrát tonoucí Jsem prosila o pomoc
Výstřel a další a další člověk proti člověku náhodní chodci zájem nejeví semtam pozastaví
každý schopen je všeho v rámci svých možností nelze znát dokonale toho či jeho tak snadné je zabíjet krást
Nad šálkem kávy utápím své sny, a skládám básně svý jen tak bláznům na dobrou noc. S každým douškem utopen
Pražský dav kráčí ulicí a nic po tobě nechce. Prochází okolo postavy civící ten dav to nesere a nic ti necpe. Ten dav si kráčí a nic mu nevadí
Lidi nevědí nic jen co by se dalo vyčíst z učebnic. Jsou to odporné hemžící se bestie, kterým není dobrá ani hostie. Necítí, nevěří,
Na světě žije lidí hodně, do konce života nesmíš věřit jen sobě, najde se člověk, kterému můžeš věřit a milost lidí do konce života můžeš měřit. Na světě jsou lidi, co se chovají nervózně,
Teď se vyseru z vysoka na formu,rytmus i servítky.Vážený pane Rudilejno.Přestanňte tady vzkazama,potažmo anotacema a básněma, a komentama lhát!!!do soukromých vzkazů píšete cukrátka a tady si berete lidi do huby???Tak když na to opět sere edit i admin,kterej má přístup do soukr.p
Zakřičte emo a budu šílet vždycky když píšete o žiletce v žíle Zakřičte šikana
neboť je si vědom sama sebe ten úděl je nesnadné nést a tak často žádá o pomoc nebe však nebe prázdno pochopení proseb lidských smrtelníků
Myšlenka šílená do mozku mě třískla, ve víru ideálů v hlavě se mi blýskla. Myšlenka na světlé zítřky
S úsměvem na tváři střílel jsem do lidí s nadějí doufal že nikdo mě nevidí Nikdo mě neviděl! no to jsem blázen nikdo si nevšimnul jak padaj´ na zem?
Světlo světa zřela naše Anička! Zatím je taková - no – maličká. Zanedlouho však přijde chvilička, kdy bude jíst všechno i vajíčka a nechá se líbat jen na líčka.
Slovutný rektore, pane doktore, rozluč se, klidně či se vzlykem, se svým bytím
Ty krávy moroňský, mi málem z mýho psa, udělaly špagety boloňský… Sedím s kamarádkou v parku, za okny vidím stárku,
Poklekneš, zaměříš, cvak cvak prohlédneš, poměříš, tak i tak. Zrak padl Ti na mne, chvíli jen zíráš, pohledem uhýbáš,
Sedím a divím se, co se to děje, že každý kolem jen křičí a kleje? Sedím a přemýšlím,
Jemný tah štětcem, sem a tam, tam a sem. Vzniká portrét ženy. Dívám se pozorně, sleduji, jak vzniká akt ženy překrásné.
Každý tvůj pohyb vyzařuje krásu a já plna úžasu nemohu se tě dotýkat. Jsi pro mě zatemnělým sluncem,
Nemám Tě rád, ty to víš, mě se jen tak nezbavíš. Snad se nebojíš, ty srabe, ty lasičko, slizký hade. Chovej se jako chlap, zmetku,
Jak snadné je ztratit ty co milujem, jak snadné je vzbudit špatný dojem. Jak těžké je získat důvěru a dokázat, že miluju.
Až na pomníku rozsvítím ti svíce jež plamínek se zmítá mezi květinami až vítr osuší mé vlahé líce já povím všem,že vím,žes tady s námi. Pak poslechnem si tvojí píseň.