Rád bych se dnes pomiloval, žena plán mi hatí. Zas abych si chutě schoval, migréna ji trápí. Jediné, co vždy ji vzruší,
poznal jsem detektivky rozprávěl s biografičkou procházel kolem romantiček žasnul nad scifistkou a jeden čas tíhnul k náboženkám...
Lidé nestálí, snadno ztrácí přátele; jejich stopy dávno zavály zbytky soudnosti. Sami v davu
Pohlédni do zrcadla, co vidíš? Lež a přetvářku, pohárek nářku? Naslouchej ozvěně, co říká? Že tvá duše černá jest,
j.m. Slunečnice se ve vánku kývají nebe modré jako sen holky se jen dívají mávají barevnými šátky
myslíš že mám to na háku já jsem však strážce majáku a světlům který zbloudily a zmatený jsou na chvíli jen ukazuju cestu zpět
Zapomínám, že jsem starý, jen jsem děvče uviděl. Vyskočil jsem jako jarý, každý by mi záviděl. Otázka však jinak stojí,
Staň se členem učitelského sboru. Ruka ruku myje, klidně také nohu. Sedm hodin práce jen, pak za hospodou jdeme ven. Jednoduchá práce,
stiskl jsem tlačítko a dveře od domu se daly do pohybu asi tak rychle jako se vzdaluje
jakoby lidi už dávno tekli z vosku, fanděj potlesku trapnosti a nudě
poprvé jsem sice byl klukem zhruba asi v 9.století před letopočtem ale pokaždé jsem jím rád zase… nejsem žádný protiteroristický drsoň
lidé bez srdce -a v hrudi díra černá tma -a všude síra bolest-peklo-smrt
Každý den a každé ráno, osudem už je mi dáno, býti optimistou tělem,duší, chovat se tak,jak se sluší. Musím být vzorným občanem,
Úcta ke stáří se vytváří od malička Na rukou hýčkán tvor malý,
Ráda bych plnila přání, lidem, co proklínaj den. Chci být člověk co chrání, lidi, co žijou svůj sen. Jo, jak ráda bych pomohla.
Spal jsem s děvčaty a jejich menstruacemi do mých chvil chudé té možnosti vstřícnosti rozkoší vypasené v bombardování
Mám svoje chyby za který se stidm, mám 13ctou komnatu kterou jen já vidim. Hafo špatnejch vlastností
Tam kdesi... Tajemná, kde jsi..? Neznámá a vůně milující daleko cestující
Slunce uteklo daleko za hory, zářivé hvězdy daly mrakům parohy. Měsíc se vyhoupl na nebe, a já trávím noc další bez tebe. Nastává zima a chladní večery přichází,
V závětří ticha spí rudé plameny ozvěna je vlídně kolíbá Čas oheň dmýchá
prázdný místo / tichej svět všude čisto / zvadlej květ duše bolí / nikde nic sny se drolí / v těle hic život teče / divnej proud
Všichni se jednou zachránit zkusí i když to nejde, já vím. Každý jednou umřít musí i když to bolí, já vím. Odejít na věky a ticho být
Co takhle život, kde si všichni rovni jsou, kde si každý může říct větu - jsem vděčný světu. Co takhle bez předsudků - bílí a černí, zkusíme být svému názoru věrní? Co takhle v pravdě zůstat spolu,
Být či nebýt - o tohle tu nekráčí lidé s úsměvem a k tomu svěží ti pochopí mě jenom stěží vždyť pořád hlavy v klamu máčí. Jaká hrubost - jaký hrozný žal
nevěřícně koukám v nebe jsouc si vědom údělu, ztráta lásky je ted spíše pomoc než-li smutnění, přitížení v hloubi duše nepomůže návratu, osude můj děkuji ti za tuhletu ztrátu. naděj planá ukáže se a vypluje na povrch,
Od hradiště k hradišti putuje, Nikdo se nad ním nesmiluje. Pořád kráčí dál a dál, Dokud se do vesnice nedobelhal. Ve vesnici v hospodě,
Proč kočky mňoukají? Proč psy štěkají? Proč slepice kdákají? Proč ptáci létají? No protože proto,
jen tak polehává dělá práci sobě cizí těší ho být opilým. Smysl života mu unikl žena je pro něj cizí pojem
Létám ve snech, realitě? Stále ještě u rodičů v bytě. Já - Mládě, moc mladé. Nestálé i prchlavé.
Divá žena lesem běží, Divá žena se v noci blíží, Divá žena u domů prosí, Nikdo jí nic neodpustí. Faráři, duchovní