Zahynul při průzkumném letu, jeho tělo nebylo nikdy nalezeno
Citáty (30)
Nepleť si lásku s vlastnickým poblouzněním; z něho pochází to nejhorší trápení. Neboť v tom se lidé mýlí: z lásky trápení nepochází. Trápení plyne z touhy vlastnit, a ta je opakem lásky.
Láska je štěstí, které si vzájemně dáváme.
Láska nespočívá v tom, že se díváme jeden na druhého, ale v tom, že se díváme stejným směrem ven.
Miluje jen ten, co oplátkou nic nečeká.
Vše, co je v člověku krásné, je očima neviditelné.
Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité je očím neviditelné.
Hvězdy jsou krásné, protože je na nich květina, kterou není vidět…“ "Ano, jistě," řekl jsem a mlčky jsem pozoroval vlnu písku ve svitu měsíce. "Poušť je krásná…," dodal. A měl pravdu. Vždycky jsem miloval poušť. Usedneme na pískový přesyp… Nevidíme nic... Neslyšíme nic… A přece něco září v tichu… "Poušť je krásná právě tím, že někde skrývá studnu…," řekl malý princ. Byl jsem překvapen, že pojednou chápu to tajemné záření písku. Když jsem byl malým chlapcem, bydlil jsem ve starobylém domě a pověst vyprávěla, že je tam zakopán poklad. Nikdy jej ovšem nikdo nedovedl objevit a snad jej ani nehledal. Ale dodával kouzlo celému tomu domu. Můj dům skrýval ve svých hlubinách tajemství… "Ano," řekl jsem malému princi, "ať je to dům, hvězdy nebo poušť, to, co je dělá krásnými, je neviditelné!"
{Svítí hvězdy na nebi proto, aby každý našel tu svou?
“…U vás lidé pěstují pět tisíc růží v jedné zahradě a přece nenalézají to, co hledají,” řekl Malý Princ. “Nenalézají,” odpověděl jsem. “A přece by to mohli nalézt v jediné růži nebo v kapce vody.” “Mohli,"odpověděl jsem. A Malý princ řekl: “Ale oči jsou slepé. Musíme hledat srdcem.”
Člověk je ten, kdo v sobě nosí větší bytost, než je sám.
Netoužíme po věčnosti, ale nechceme se dočkat chvíle, kdy naše činy a věci náhle úplně ztratí smysl. V takové chvíli se ukáže prázdnota, jež nás obklopuje...
Nežijeme z věcí, ale z jejich smyslu.
Člověk se plně projeví, teprve když změří své síly s nějakou překážkou.
Člověk musí žít velmi dlouho, aby se stal člověkem.
Tady je to mé tajemství, úplně prostinké: správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.
Člověk se vydává v nebezpečí, že bude trochu plakat, když se nechal ochočit...
Všichni dospělí byli dětmi, ale málokdo si na to pamatuje.
Tak dlouho se milovalo moře se sluncem, až se zrodila Korsika.
Čím bych byl, kdybych se neúčastnil? K tomu, abych byl, musím se účastnit.
Jak vidíte, nedá se žít dál tak, že se budeme zajímat jen o ledničky, politiku, bilance a křížovky. Tak není možné jít kupředu.
Každý člověk více nebo méně pociťuje potřebu stát se jiným člověkem.
Milovat, jenom milovat, to je slepá ulička. Člověk má ještě vyšší povinnost než jen milovat. Možná je to také láska, ale jak rozdílná od jiných.
Musím se zúčastnit, abych byl.
Nemyslí vůbec, a tak se mu nemůže stát, že by myslel špatně.
Nepleť si lásku s vlastnickým šílením; z něho pochází to nejhorší trápení. Neboť z lásky, na rozdíl od obecného mínění, trápení nepochází. Trápení plyne jen z pudu vlastnictví, který je opakem lásky.
Oni to dokázali, proč ne já?
Technický vývoj směřuje vždy od primitivního přes komplikované k jednoduchému.
Pokaždé, když nám Antoine přinesl nějaký článek pro ', bylo opravdovou hádankou, jak ho předat do sazárny. Člověk se ho nemohl zbavit. Seděl v redakci až do půlnoci a neustále měnil pořádek vět, tu a tam vypustil řádku nebo slovo a působil kolem sebe absolutní zmatek.
Lidé musí spolu mluvit, mají-li se domluvit.
Nikdo se nemůže cítit zároveň odpovědným i zoufalým.