z bouře oddělila se kapka nahotou pádu, ťapká v matných skocích po šedých mracích míří k nám vesele dolů.
Jsi jako ta kočka líná Na zápraží která líná Máš už na to totiž věk Přitulení je tvůj vděk Ke mně
Začala se nová éra Inkoust v jehle místo pera Proniká pod povrch kůže Díky strojku toho muže Začala se nová éra
včera mi vlétl do krku podzimní vrabec. jeho rozezlený křik se mi dral skrz zaťaté zuby jak sebou mlátil
Na mámu i tátu Nebo v celibátu Každého je jeho věc Stejně skončí nakonec Opuštěný v posteli
Vesmírem nekonečná ve čtyřlístku svá v našem žití
Píšu svůj ranní sen krásný a reálný jako podzimní listí barevný Vyšlo podzimní slunce
Přiložím má ústa ke tvým Venku češe vítr větvím Jako vlasy jeho listy Naší láskou jsem si jistý Mám tě totiž pořád rád
Haló naděje, už sem tu! Naděje že.... Vše půjde a bude jinak jiné a lepší
Kytek fůra jako máku Daleko je do soumraku Při společných toulkách Po rozkvetlých loukách Kopretiny chrpy zvonky
Sleduji jak život kvapem spěchá v době nepředvídatelných hrozeb píši smutnou baladu básníka co se nejspíš zmílil v lidech touží nás smetánka vidět v rakvi
Déšť všechny stopy smyje. Prší... Anebo možná už spíše lije! Prší... Kapky, co rozbíjejí se o zem.
Sem prach co ze mě zbude? Jsem zrnko písku v myšlenkách se měnících Jsem strach
Bůh a Pravda ruku v ruce Vyrazili do ulice Zastavit se u všech dveří Nikdo jim však neuvěří Neboť
Chtěl zapomenout to bolavý čas hojí poranění Čas tupí I další nůž
Nechtěla se utápět v minulosti tak nepila má dobrá kamarádka na bolesti
Bývala kdysi noc, černá a nádherná. Jen měsíc na nebi svítil jak lucerna, ohromná obloha
Místo sovy houká vlak Ano lásko je to tak Už ho vidím přijížděti Na peróně plném dětí Malý zázrak je tu včas
Ať už v zimě nebo v létě Postáváš mi na paletě Sluší ti to věř mi fakt Připomínáš ženský akt Od sochaře Myslbeka
Větrným ořem pádí že žije že je že se k zemi klátí a zvedá
Ty jsi mě nechránila ty jsi pro mě nedýchala ty jsi mě nebrábila když jsem byla malá
Jako bych se vrátit směla a byla tou co chtěla jako bych už nemusela snít Jako bych vrátit směla
abych tak o sobě uvědomil systém mám ještě čas založit vlastní rodinu nebo jsem o šanci dávno už přišel? Zvedám prostředníček do vzduchu protože jsme navždy pozbyli lidskou tvář
~ MATČIN HROB ~ Ranní mlha hřbitov halí, do prstů mě svíčka pálí... Maminka má zemřela mi. Dítě ve mně sténá:
Stoupáš mi do hlavy bubláš v těle vypíšu se z Tebe Za ranami... ach ne
zásek sykotu kvásek vřískotu kdo to vykoukl z modrý misky a teď mi drásá
Víš, jak poznáš, že už seš starej? ...Najdeš první bílej chlup v nose...
V dálce vidím zdá se Štěstí dlouhovlasé Utíká mi v ústrety A pak rety na rety Ruku v ruce krásné chvíle
Mlhavá rána Rarita? Kouř z cigaret Lodě, auta? Ani ne
jsi moje ladička rozpoutaná ve strunách hromosvodů i jako hladina zpívajících leknínů na obzoru možná oznamující příchod melodie ze které v noci kabát šije aby oblékla mě