Srdnatá skálo pevná jako víra v Boha mé matky vítr však omílá skály a přináší volnost
A pak jsem chtěla umřít šetřete mi rodiče na rakev PS: mám ještě nějaké spoření tak to snad stačí V slzách jsem se zhroutila
Můj anděli smutku manželi jsme bolaví Dnes do nebes nepoletíme
Dobrou noc anděli můj manželi vždy při mě stůj modlím se a vím že já a synek jsme andělé Tví
Zchumlaná do deky je nám zima labutě odlétli do kraje odkud se nevrací možná...navždy
Přelétnout svět pro žít ještě teď dokud jsi tu dokud je tu náš synek a věřit bude to dobrý
Zastavuje se mi dech, tep blbý básně, blbý všechno manžel má asi rakovinu a mě děsí všechno bez něj Děsí mě žít, zůstat, být
"Proč jsi tak temný?" Bloudíš kresbami na koberci jako srnčí stezkou a když polykáš háky tak jenom bez třpytek.
Nostalgie posledních chvil před operací Vyhýbáš se mi jsme si souzeni Nemocnice
Nejsem zvědav na vytáčky Převtělím se do žvýkačky Tu máš v ústech celý den Takže nejde vůbec ven Z pusy
Ve verších když je smutno když asi umíráš zní čas nadějí které už brzy nemusíme znát
Když se zastaví čas a mám v ohrožení to co nejvíc se cení naše Forever lásky a naději znění
Jen tak kráčím... Tichý začátek Tichý konec A prázdné ulice... Asi jsem někde sešel z cesty.
Místo úlu jsi v mém bytě Čtyři stěny každá nosná Nezajdeš mi na úbytě Jak ta včela medonosná Bez žihadla nebo kytek
Máš takovej ten úsměv co třikrát klepe na dřevo než se ti vykreslí na tvář a zaječí oči. Marně občas dumám
Jaro už se kvapem blíží Kynu jako těsto v díži Až vykvetou sněženky Kvapem vstanu od telky Nachystám si květináče
Nehybnost spojující Dvě bytosti Nazvěmež drátem, Skrze který proudí Energie z jednoho
Když projdete sférami života, a někdo si nepřipustí tvrdou realitu, tu se před vámi objeví nicota, pozůstatky s prožitého života. Když se blíží konec žití,
Stále jsme má milá spolu Ve svazku víc nežli čistém Jako dvanáct apoštolů U jednoho stolu s Kristem Jenom pozor na Jidáše
Před pečivem k ranní kávě Milují se pronikavě Obrace anebo hladce Někdy dlouze jindy krátce Každopádně spolu
chci se bezvládně nadnášet v kokosech na sněhu prsty si namáčet hluboko do medu ochutnat nektary z oblasti výkřiků někdy se zachumlat a doprožít v zániku jako stěhovaví ptáci z hlavy na pláž
Vrať se ke mně třeba v noci Naší lásce dopomoci Rukama či celým tělem Samota je nepřítelem Pro oba
Koberec sněhu poprášil lesy toulám se bezcílně krajinou ticha Kdo jsem? Jako stín v korunách visí místo odpovědi jen tiše dýchám koruny stromů znají tajemství
nedolívej mi na dně sklenice sedím si klepu se, ne zimou ale nenávistí
Jedna hodina Rovná se Jeden kilogram času... Krása všech rovnic Spočívá v neuchopitelnosti
neunikáš svým stvořeným postojům neunikáš dolů ani nahoru ze svých vzpomínek vzhůru nohama a když to znáš dokola si zadáváš dozrát hloubky bokem
v surreálu moji hlavy vážně podezřelý stavy dospělá a dospelej mý kámoši z 5 let zpátky v hlavě furt ty stejný zmatky
~ SVÁTKY ~ Šest bílých talířků zasvítí zpoza noci. Šest talířků a na nich ptáčci, co zpívají nám o Vánocích a o svátcích - jak jarabáčci.
Chci tě bez ladu a skladu Jako dítě čokoládu Rozbalit a sníst Tak je to když láska vzplane Ruce s pusou upatlané
Venku je pořád tma Stále větší a větší Ani ne taková jako do 89 Dřív to alespoň pěkně kouřilo Z vysokých komínů a hal