Objevil jsem cestu,cestu do neznáma,kam všichni jdeme?dopředu?nazpátek?do sebe?.Chodíme jak stádo ovcí,stále v kruhu,dokola,hledáme mezeru kudy ven,ven ze sebe,ven ze světa.Hrajeme si se svíčkou života,to už nemá smysl žít?upadáme do otevřené tlamy,slyším krysařovu píštalu hrát.J
Když máš cosi ztuhlé když máš samičku tak změň chvíle nudné v krásnou chviličku poznej krásu těla
Já měl jsem sen o tom jedinem co v srdci mám a co tam chovám.Ten sen mi říkal že básen skládat mám ale pane bože o čem to vlastně být má.Copak si stim hlavu lámati mám a já mám nápad já Nerudu si zavolám.On ji složí jedna druhá levá zadní no tak davinci už padni.OBRAZ ZVLÁDNE KAŽ
City, klesli na dno oceánu. Mořskou pannu, měním na šumící pěnu. V uších,
Jsi mou vertikálou i křižnou horyzontálou. Jsi točící se spirálou i nekončící radiálou. Jsi cenou LP deskou,
Na třepetající se hladině loděk pár vůně jablek a nových dárků cos mi dal
Viděla jsem z nebe hvězdu padat,letěla po obloze,blížila se k zemi,svítila jak slunce v létě,krásný to pohled,krásné to vzpomínky na letní sluneční jas a oblohy svit.Blížila se k zemi,však nedopadne,naposledy zazáří a rozpadne.Je to jen kus ledu,jako moje srdce v těle,také se tep
Ty vzpomínky z dětských let, si pamatuji velmi dobře jež nechci brát zpět. Měl jsi spoustu kamarádů,
Les voněl deštěm a čerstvou hlínou z jeho vlastního hrobu. Seškrábal z nohou vlhké listí a vstal. Praskot starých kostí a jeho dech si pohvizdoval píseň,
Jsem smetí,hnané do tvých očí, jež k slzám tě nutí. Jsem stín na Slunci, jez sítnici ti spálí.... Jsem rozkvetlá louka,
V noci se vzbudím, dám slůvko k slovíčku, ráno pak hledím, že hotovou mám básničku. Rád si hraju,
S láskou sám se potýkám, Tvé štěstí s něhou chráním, srdce mé po Tobě vzdychá, ctím Tě jak svou paní. V mysli mé jsi neustále,
Vidím vše jasně, jak ve tmě světlo hořícího plamínku těch pár lásek co stojí za zmínku. Na první lásku se nezapomíná, doufáš, že je ta pravá, jediná.
Suší máma prádlo suší, připravuje k jídlu suši, bez japonského koření, je tenhle oběd mučení. Fudžijama, velká jáma,
Ležím si v trávě a sleduji oblaka, po ničem netoužím a nic mě neláká, tak jako tebe teď po boku mít, v nebeských závějích rozverně skotačit. Oblaka jako mořská pěna
srdce mi hladí tvé oči co se smějí až dech se tají
K představě, k iluzím, mysl je stvořená, kord když jí pomůžou slova hořká, zkažená... Nevěř snad soustu,
Nestíhám všednost ve smutku Váhám když sundám masku
Obrazonosné tiché chvíle ve čtyři hodiny ráno, usnuly klávesy černé a bílé, dopito, dozpíváno. Ulice větrem uklizeny
Poustevníčku bez ulity, půjčím ti svou z naivity Poustevníček povyrost, ztratil svojí nevinnost Ulita ho tlačí, ke štěstí nestačí Popojdi si o kus dál, nemám ti už co víc dát Nezapomeň prosím jen, že z ulity ses tlačil ven..
Mám chuť řvá vrať se...ale vím že neslyšíš Mám chuť brečet...ale vím že se nedíváš Mám chuť běžet...ale vím že nezastavíš Mám chuť skončit...ale vím že ty začínáš Mám chuť dát...ale vím že ty nepříjmáš
Mlčí světlo a tvé oči Vzpomínky do ticha zvou Svět se zase otočí V naději nepozvanou Den se schová za slova
Svoboda opojné gesto v srdci má místo je v něm čisto ruka se zvedá
Dusím se,a dech mně stačí kašlu na proměnu jsem vlastní stín jsem k pláči smutek nezaženu
Chovám hmyz napodobující větvičku malou pakobylečku Pakobylka, malá živá větvička to je, ona větévku napodobuje Mám ráda svoji pakobylečku
Jsi jako lilie když z jara se rozvije. Čistá a hebounká , chvěje se z lehounka. Rosa když dopadá na lístky bělavé,
Dřív nebo později, hodíš mi záchranné lano upletené z konopí. Hodně toho pochopí ti, kteří zápasí
Dětství ve fotografiích vzpomínky slunce a sníh Dětství v bodech je o osudech
keď zlato nebies sa rozlieva po zemi a hladina teplomera stúpa ako láska k srdci a keď všade je more slobody a príroda zvoláva na medové hody. tu, vo výšinách slobodných a otvorených
Najdu pro tebe zlatý struk,z jeho strdí bude z tebe nejšťastnější kluk a láska bude téci zbytkem tvého života a v dětství nepotká už nic než dobrota. XXX Mezi vrstevníky hrdá důstojnost a něha mámy,té nebylo nikdy dost.Chudoba,ta letí do kouta.Než zakokrhá,ještě máš v náruči toho