Hledala jsem cestu cest Hledala jsem hvězdu hvězd Každá cesta
už nebudu Tě líbat na čelo pokaždé, když se setkáme už nevetknu Ti ruku do dlaně už nepocítím Tvoji velkou lásku, kterou jsem tak marně (leč nutně) dala v sázku s Tvými city jsem si pohrála (věř mi, že nebylo to v plánu) nikdy jsem nechtěla ublížit tak důstojnému pánu...
Jedno bere druhé dává Komu se to nepozdává Do rukou ať vezme zbraň Srdce muže nebo ženy Kohoutek je natažený
Proč padá listí, chceš vědět? Proč pláč v dešti je latentní a ryzí? Proč lidé sami v tichu touží sedět? Když svět kol připadá jim cizí? Chceš se také krajem rozletět?
Za dveřmi jak za oponou Svléknu z tebe lásko šat Sepnuté máš vlasy sponou Sbíhají se odevšad Do jednoho místa
tam kde dříve zpíval cit se nyní ticho
Slunce svítí a já to miluji. Uprostřed kvítí říkám, děkuji Je tu teplo
Dnes na louce stojím v nadějích laskavých i hrůzách co mě trhávali
Vy co stojíte při mě dramaticky dinamicky nádherně Ve zlých chvílích
Ač rozdílná stvoření Pro sebe jsme stvořeni Ty jsi žena já jsem muž Láska ostrá jako nůž Bodá prudce dělá díru
Proč moje mysl pořád touží po té tvé, i přesto, že už jsem našel vědomí jiné, nášel jsem si někoho, kdo mě chápe a ona se po mně doslova sápe. Tak proč stále přemýšlím nad tím jaké by bylo,
čas rozlil mezi námi moře to mohlo by se zdát
Maminka růže na sněhu bodavé tiché rány se uvnitř jejich hlubokých očí zračí
Stejně jako své vlasy ztrácím teď tebe asi. Pomalu, hezky vlas po vlasu, Ale počkej si, všeho do času. Čas mi dá za pravdu,
Je to naše lilie stvoření naděje naše babička Jiřinka je anděl v lidské podobě
něhou a vášní v malíčku Teplým dechem svými rety šiji mezery mezi varhánky na Tvé šíji Má stehna široce rozkročená jak kdyby dělala ramena
Hledala jsem něco víc hledala jsem lásku hvězdu jasnou tak mou ...
Andílku můj bělostný věřím v Tvé sny a naše přátelství v tajemství našich hvězd co k nohám chceme si nést
Zlomila si mi srdce rošlapala a obě jsme brečely Ty neuvědomovala si si že jsi odmítla i mě mé srdce
Maruško jsi má divoženka ráje houpeme se na plotě lovíme žáby v lese běháme se psy
Mohu se tě dotknout? S výdechem se něžně drolí fialová obloha neměnné dny zhroutily korouhev tak pomalu obtáčím tvé tělo jemnými drátky v nichž stále hučí teplá krev -
Znáš poupata pritikladů tvých světů za libosti náladových živých i mrtvých pocitů lásky
Také dnes tvá mlčenlivá svědectví ukládám na dna talířů vratká je chůze po novinách od rozestlaných pokojů až po tvůj pohled
Lásko milionkrát víc mě miluješ když se mnou a naším synkem jseš Milionkrát víc nás
Rituško ach má divoká chápavá Rito všechno se změnilo
Tmavé kapky strádání ulpívají v mřížkách vysoko nad hlavou za tvýma očima je dnes vylidněno když svou úhlednou geometrii vyvěšuješ nad provlhlé desky budov
Zem oděná jinovatkou Jako panna bílou látkou Čistočistá nevinnost Nežli slunce řekne dost A pak
mé štěstí zvadne stále jsi tu Ty náš svět a žití Dřív než mě zase všichni opustí
Tvoje touha dříme Na podzim i v zimě Ale Na jaře a v létě Probouzí se tepe
Nemohouc se pohnout. Ve tvé náruči se schovám a cítím se býti. A cítím se býti tou, pro kterou jsi plakal ač chlapi přeci nepláčou, či se tak necítí ? Jsem vším tím, pro co jsem já žila v domnění, že se chlapům líbí, Jsem vším tím – co je na tmavé zdi tak bílí.