Pocity

Nemohouc se pohnout. Ve tvé náruči se schovám a cítím se býti. A cítím se býti tou, pro kterou jsi plakal ač chlapi přeci nepláčou, či se tak necítí ? Jsem vším tím, pro co jsem já žila v domnění, že se chlapům líbí, Jsem vším tím – co je na tmavé zdi tak bílí. Nejsi zlý a nejsi bosí, máš rád modů a víš co se nosí, jen to co v hlavě máš mě dusí Schováváš za víčky svou hradbu a mě říkáš jen zřídka kdy tu pravdu,.. -- protože víš, že se to nesmí. Nejsi zlý a to mě děsí Moje srdce mi říká, že jsi to ty, kdo mě povalí do trávy. A bude mi šeptat ty slova co slyšet chci.. Mám tě rád a sladce spi. Jenže noční můry mě ze spánku budí a ty tam jsi. Nad hlavou máš svatozář a jsi. Jsi tam jen ty. Ty a mé touhy si k tobě cestu najít – ale vím, že ty mi pořád budeš něco tajit. Nechci to ... Nechci tu pravdu, kterou máš. Nejsem ochotná tu tíhu na sebe vzít – vždyť mě znáš ! Schovám se ve tvém náručí, když si těžká slova do mé hlavy cestu poručí. Nejsem silná... Ty to víš... Tak proč o mě pořád sníš ? Tvá svatozář, sžírá mě zevnitř jako zášť, kterou cítím, když spolu jsme a děláme ty věci, které nejsou pro tebe správné. Ne teď, když spolu ještě nejsme právně. Jsi to ty.. Žiješ pro něj a já ne. Jsi tím čím chceš být a já ne. Tahám tě dolů – hluboko ke dnu. Učím tě. Učím tě milosti a lásce. Milovat osobu, která není v jeho sázce s životem. Jsem jen já svým pilotem. Ty víš kam půjdeš až tohle skončí. Ale ptal jsi se mě ? Kam půjdou lidé, kteří nejsou v milosti ? Ne ? Nechceš mít tyhle starosti ? Chápu to.  Všichni žijeme podle libosti.