A

Mohu se tě dotknout? S výdechem se něžně drolí fialová obloha neměnné dny zhroutily korouhev tak pomalu obtáčím tvé tělo jemnými drátky v nichž stále hučí teplá krev - abstrakce. Mohu se tě dotknout? Jediným smyslem je milovat čáry na obloze propůjčit jim stisk který dává tvar všem věcem vždyť i ty tu se mnou zůstáváš v neurčitých pruzích jen tvé čelo už se začalo rozpouštět v benzínem nasáklém smrákání - alchymie. Mohu se tě dotknout. A mohu se procházet po provaze který ze všech sil napínáš mohu se rozpadat cestou ke tvým vybledlým zornicím tiše sama pro sebe rozpůlená temním tu prapodivnou propast - akrobacie.