Babička v mrazu

Maminka růže na sněhu bodavé tiché rány se uvnitř jejich hlubokých očí zračí by prosily život už to stačí Po tom co prošla duše její roní slzy srdce těch co lásku moudrost znají Moc lásky nepoznala naše pevná skála rodiče tvrdé měla ale dává lásku Jarouškovi mému synovy jeho babička Na sněhu chvil zmrzlých bolestí v rány se řezající a dech dusící žije ta co nejlepší je babička má maminka