Kapky

Tmavé kapky strádání ulpívají v mřížkách vysoko nad hlavou za tvýma očima je dnes vylidněno když svou úhlednou geometrii vyvěšuješ nad provlhlé desky budov jsi podstata všech cest po rovnoběžkách vzpomínka tak souladná se vším co rozkrývám ve své paměti. Vím že zvukomalebnost vychází z nevyřčeného když ti posílám fotografie svých zármutků slova ke kterým upínám své prostory rozpouští tvé horké ruce - na mém břiše už chladne jejich otisk buď se mnou prosím v tuto chvíli která se tíživě naklání vždyť každý verš je idealizovanou minulostí. Neboj se ničeho modrého co budeš nacházet tvé kroky jsou stejně dávno vyskládány do nečitelných obrazců do otlučených soch lemujících cesty kdesi v Riu můj krásný mučedníku jsi tolik plný všech těch nic nechápajících lidí...