Rozbitý džbánek modrý ztrácí se voda živá slepený v koutě stojí jak to tak někdy bývá ještě se na něj dívám
Ztrácím Tě v hlubinách bezmoci přemýšlím po nocích kde znovu najdu Tě? Divné sny jako špatný film
Ve spánku slyším klapot střevíčků tvých ty něžná hebká v šatech průsvitných Krajkou zahalená
Jo pustit si Leonarda Cohena a plyn zapálit svíčku ty tomu neuvěříš
Už je to dávno, snad černý mrak stále halí světy… Snad šachové partii rozehráno, nač oblékat neustále černý frak,
*** Lež zase oblékla slušivý pravdy šat a nahé pravdě svět sotva kdy uvěří to se to kraluje to se to řídí stát když chudým v podhradí můžeme signál dát
Sbírala jsem chomáčky mlhy kolem starých kolejnic abych za ně skryla zbytky mých ztracených souřadnic jejich kousky hledala jsem všude tam
Ach bože, svíral mě tak pevně, že naše kůže vpila se do sebe a stali jsme se jedinou bytostí. Hladil mě tak jemně a já toužila aby už byl ve mně a já vykřikla a měla pocit ... sytosti? A v těch chvílích, když potichu kvílim jak vášnivá meluzína, chci vykřiknout nahlas, radostí. P
++ Příroda je pozemský skvost jenž divy v sobě hlídá v ní každý jsme pouze host tak vstupme a nahlédněme
Na břehu jezera kde měsíční svit kreslí na hladinu půlnoční klid leží tam muž - na hvězdy se směje a klidnej spánek je to co si přeje Už ani neví jak se tam ocit´
. Píseň písní v uších ti zní zmizni ze sebe
Je spousta chvil v tichosti mého všedního dne které věnuji Ti a smích
* * Do očí ti napadala tma jako kousky nebe těsně před setměním Tvé polibky chutnají po mandlích
Už mi prosím neukazuj proč hledat světlo v hlubinách oceánů, smrti i zrození navzdory bolesti jež v nitru duše pramení neříkej mi proč bych měla věřit v andělské perutě a na okraji srázu stát
Jsi chladná sněžka i žhavá kněžka. Jsi tichá katedrála i hlučná magistrála. Jsi léčivá pampeliška
napůl smazaný vzkaz do voliéry času uzamčený strach že ji potkám v křivolakých uličkách když červánky tančí na víčkách
Jsi moje noc,jsi můj den, jsi můj nejkrásnější sen. Jsi moje sluníčko,jsi můj sníh, jsi můj andílek v nocích bezesných. jsi důvod,proč chci na světě být
Tak počkat, počkat. Na chvíli zastavíme. 2016 a my se pořád vraždíme?! Peníze vzýváme místo boha. Nic už neznamená hvězdná obloha. Tak počkat, počkat. Stop!
Žiji v nebezpečném labyrintu jeho chodby někdy zvláštně voní po Absintu. Všude kolem jen samá léčka, nutí mně ke sprintu. Těžko tu sám přečkáš,
jsme si tak podobní ať se stane, co stát se má jsi řeka, co se rozvodní... Já a ty jako spící slunce na hladině
Zachovat se správně? Těžký rozhodnutí, když tě zachovat se křivě okolnosti nutí. Nachat to volnýmu pádu
++ Smutno bylo na mém dvorku k čemu máme internet políčím si na milenku inzerát podám hned.
Hledám tě uprostřed noci jsem jako světluška beze světla chceš zastínit další den zatímco já toužím po probuzení v barvách tvojí duše
Ani po létech nezaschla krev usazená v hlíně, prachu kde snad i zrnko hrachu by nezapustilo kořeny… do země, kde umírali nevinní
Někdy hledají východ slunce na západě to když kouknou na svět ze dna prázdné láhve jeden touží po vůni malinových rtěnek druhý v lesích za svítání stádo klouzků žene
Láska přichází bez pozvání klidně vstoupí bez ptaní dál proč se však objeví znenadání když nikdo na dveře neklepal? Nabízím jí jen čistou vodu
Když si básník začne chlastat, česky řízlou vodku, euforie nutí napsat, básně do záchodku. Slintá slova do papíru,
Je pozdě a chladno po vlasech pohladím tě a ty se celá rozrušíš jak kapky deště na hladině kterou vítr rozčeří
Stará knajpa místo v rohu džbánek piva kouř a žal zeptal jsem se jestli mohu kývnul mlčky něco psal. Co se mého žití týče
Přišla jako blesk zprvu matná, náhle mysticky oslepující lesk. Nevratná. Je