Já chutě mám, Ty víš že když si řekneš že Ti ho tam dám.. Pomalu nebo rychle, to je fuk on na to tak i tak vlítne.. Pak už jen dovnitř a ven,
Pro někoho povinnost pro jiný smysl života a pro některý dokonce až hnus to jednou ztratíš nevinnost a hlavu ti to zamotá
Sex je dobrej, sex je fajn, je jen od patnácti vzpomínám. Je mi patnáct,je mi skvěle tak pojď miláčku semnou do postele.
Srdce šumí sladké chvění nitro drží touhy tón lásky struny nesou znění jako zvučný, silný zvon. .....
Jsi jako růže na zahradě rostoucí, to nejhezčí poupě rudě kvetoucí. Zas ta krásná představa, chci Tě hrazně moc. Myslím na Tě pořád,
Na tvé chmurné životní štrece někdy zastav a uměj se přece Radost není jen koupání v řece Žij naplno, překonej v duši křeče Nehleď vlevo ani vpravo
Maminka, ta ti život dala, mlékem svým kojila, nosila v náručí, bolesti tišila, maminka, ta tě vychovala. U lůžka probděla,
1) V oceánu, v oceánu žila velká velryba, vydala se jednou ráno do multikina. Potkala tam velrybáka, byla to láska veliká.. 2) Velryba si uprdla a všichni ztuhli smradem,
Dnes v noci zdál se mi krásný sen byl jasný jako je jasný dnešní den Byly jsme v něm já a ty spolu tak šťastní neznaje samoty Seděli jsme v trávě
Nějak nemůžu přijít ke správnému slovu, proč mě už vůbec nic nenapadá? Bude to asi tím,že jsi mi zblbla hlavu, teď už mi to všechno zapadá... Nikdy jsem nechápal ty zamilovaný lidi,
Bílá paní, dáma krásná, přichází k nám pomalu už se těším na tu sněhu hromadu. Sněhuláka postavíme
Napadl už první sníh, v dětských očích radost je. Radují se a plný smích, chladná královna očarovala je. Všechno bílé kolem nás,
Miluji chvilky s Tebou, chvilky, kdy se topíme v očích toho druhého, chvilky, kdy svíráme v náruči toho, kdo je nám nejdražší, chvilky, kdy víme, že zrovna to místo, na kterém jsme, je nám souzeno a je nejdůležitější v našem životě,
Zelená, žlutá, hnědá, to jsou barvy podzimu, příroda, ta čarodějka, už se připravuje na zimu. Co, to práce musí být,
Jako květina na skále, je když na ní hledím, moje srdce má namále, když vedle ní sedím. Už mě to asi dohnalo,
Nejsme dva stejní, v mysli ani vizáží. Možná jsme dva obyčejní, duše spřízněné si vírou, skutkem, náklonností.
K čemu jsou všechny kovy a kameny drahé, když jsou tak chladné a srdce nemají žádné K čemu stříbra lesk, když trápí mě po tobě stesk K čemu zlata třpit, když je sladčí pohled do očí tvých K čemu diamantu mámení, když vůně tvá silnější je vábení K čemu smaragdu temná moc, když nej
Přestávám dýchat, když Tě vidím, nedokážu popsat, co k Tobě cítím. Tvoje oči září jako hvězdy na nebi, tvůj pohled, mě ve vteřině oslepí. Napsala bych že jsi krásný, ale ne,
V postýlce ležím A usnout se snažím však srdce mé neposlouchá A spousty myšlenek Obrázků
Ráno vypila jsem doušek štěstí a má duše se v závěji topí, vločky se mého ducha chopí a ruce zatínám v pěsti. Snad bílý prach vzal vzpomínky,
Pokaždé když vdechuji vůni podzimu, po hřbetě mě pohladí tajná čarodějka, barevné stromoví připravuje se již na zimu, na suché větvi prozpěvuje si čejka. Listí padající ze svých stvořitelů hraje všemi barvami,
Běží bílí králíček, slyší cinkot lahviček, už zase by nasával pití, že mu z toho není k blití. Ale jednou dopadne špatně,
na stolečku pyšní se... kolem dokola postaveni andílci milovaní... jejich krásou malovaní. Dýchly na mě kouzlo
Miluju tvé oči, když se na mě dívají, miluju tvé rty, když mě něžně líbají. Miluju tvé srdce, když zrychleně buší, miluju tvé řasy, malované černou tuší. Miluju tvůj hlas, když mi něco vyprávíš,
Nejkrásnější okamžiky, co mi běží hlavou, když mi dáváš svoje tělo, náladu máš hravou. Líbí se mi lásko všechno,
Sněhová ~~~~~~~~~ Čerstvě napadaným sněhem chodit si sem a tam ve sněhu si obraz
jaro klíčí pupeny, všade rostou lupeny, nastává čas květeny, tak končí čas hubený, pryč jsou nohy studený,
Ranní káva – rituál to povinný přitom si čtu noviny, ze světa se dozvím málo, jenom drby, co se stalo. Koho kdo zas okrást chtěl,
V životě je težká role matek, dnes slaví se MDŽ svátek. Ženy si zasloží svátek každodenní, jsou vzácný nástroj ke zrození. Pracují stejně i víc jak muži,
Oblečení z Ní steklo během okamžiku. Roztavilo se na žhavé pokožce Jejího těla. Jen zasyčelo o podlahu, a už ani zmínka o jeho dřívější existenci. Oba nás dusila pára jejího žhavého těla,