Nejkrásnější okamžiky,
co mi běží hlavou,
když mi dáváš svoje tělo,
náladu máš hravou.
Líbí se mi lásko všechno,
jakýkoliv činy,
nejlepší však na tom je,
že je to vždycky jiný.
Nikdy by mě nenapadlo,
že jsi takhle skvělej,
tak už broučku netrap mě
a všechno se mnou dělej!!
Toužím po tvých horkých rtech,
jak líbají mě všude,
těším se jak malý dítě,
co všechno příště bude.
Miluju tvůj jazýček,
on nenechá mě vydechnout,
myslím že to občas nejde
zrovna přeslechnout .
Třesu se a nevnímám,
jsem na vrcholu blaha,
když mi prstík na k*ndičku
velmi jemně sahá.
Ta tvá skvělá výbava
je vždycky krásně tvdrá,
vrním blahem,když mě prostě
živočišně m*dá.
Líbí se mi,když je ve mně
'flétnička' tvá celá,
už bych zase s tebou lásko
š*kat prostě chtěla.
Přemýšlím a nechápu to,
hrozně jsi mě rozhodil,
teď už ale dávno vím,
že pro mě jsi se narodil…
Miluju tě,čumáčku můj,
jsem si víc než jistá,
nejsou to jen prázdný slova,
je to pravda čistá ;-)
strašně hutný a nepřehledný text.
a teda ty velký písmena na začátku, i když předchozí řádek třeba končí čárkou, to mě fakt vraždí, a to nejsem nijak pravopisně pintlich. Poezie bez detailů, je jako sex bez těla. Co s tím ? Proč vlastně ?
díky za připomínku,nevšimla jsem si těch velkých písmen :-)
Víš, spousta lidí jen čte ( konzumuje text ). Jenomže chyby, obzvlášť diakritika, nebo členění textu jsou v poezii fatální. Trošku s tím zapracuj, protože to není špatný. Jen to chce trochu víc práce, než to jen vyvrhnout a čekat.
Mě se to líbí :) pěkně vyjádřená myšlenka...