Domů Básně

Všechny básně

26 494 děl

Pomněnka malinká vykvetla v trávě a ranní rosa ji zdobí. V ranním slunci se na ni kapičky vody jak diamant

Závidím Tvým přesčasům, když ještě spíš. Závidím Tvé pracovní době, to možná spíš. Závidím Tvým vlasům, co dokáží se pnout. Závidím Tvé sponce, co je dokáže sepnout. Závidím Tvým propiskám v řadě stožárů,

Vrána

Cori11. 5. 2026

Vesnice celá mrtvá je, zvuků není více Všichni zmizeli, utekli? jen praskání svíce Sledoval mě ten Temný pták. Výstřely brokovnic a omluvné dopisy Nikdo nikde, obrysy a stín jakýsi

Měsíční noc Temná noc plná hvězd a měsíc zářící. Na okno anděl ťuka. Pozvu ho dál a on

Bílá křídla vlasy zlaté. Na čele hvězda ?? zářící. To je anděla z nebes k tobě sestupující. Přilétne a tvé trápení

Na zastávce, sledujíc siluety postav, hledám Tvou ladnou chůzi, hledám Tebe. Jak asi dnes vypadáš? Jsem plný představ. Vždy překvapen, co můj odhad nedovede. Jsi ozdobou té naší zastávky ranní.

Štěstí jen o kolo tebe proletí a když ho pevně nechytíš do dlaní tak zbydou jen uplakaný oči. Štěstí jako vánek co

Vůně skořice

Cori7. 5. 2026

Můry ťukají do mých oken, hledají cesty, jenž hledal bych sám, místa skrytá, neviděná okem, nenacházím, neb jsem nevítán. Hvězdy mi o tobě šeptají a já jim šeptám o tobě,

Cesta

slunečnice696. 5. 2026

Cesta. Přestaň se bát a vyjdi ze své ulity ven. Důvěřuj sama sobě a svim pocitům.

Sny

slunečnice695. 5. 2026

Měla jsem plno snu a jedno přání. Jenže sny mi protekli mezi prsty. Voda vše odnesla

Loutkař

C.I.F5. 5. 2026

I lidé zdravého rozumu, poruší nejedno pravidlo, vždyť jedná se pouze o sumu - když, správné je zvoleno platidlo. A tak vábíc je na svou etudu,

Anděl

slunečnice693. 5. 2026

Anděl se ke mě z nebe snes. Říkal ještě ne ještě musíš poznat štěstí.

Nevděk

Jetonutné3. 5. 2026

Postavila jsem stůl pro cizí večer, i když jsem u něj neměla sedět. Oheň jsem nechala připravený, aby měl kdo hřát… i beze mě. Do věcí, co chutnají nejlíp teplé,

Než propukne rigor mortis a já se velkolepě rozloučím odmítám zaprodat svou duši systému jenž mě nakonec umlčí mé konání nemá vždycky smysl

Duši bolavou máš své city hluboko uvnitř skrýváš. Usmíváš se přesto tvé oči pláči což

Střídavé nálady mění se v soužení, chytám se trávy, chytám se stromoví, a pak nic, pouštím se pevných bodů a letím bez důvodu skrze křivdy, které v srdci cítím, nepadám, jen se vznáším, jak hostie na oltáři a ve tvé tváři, anděle můj, nacházím smysl všeho, co bylo, je a bude stůj

- jsme dvě duše nad ledem a ohněm v neporušení tvoříme celek padáme i vstáváme spolu jsme lesní požár i hluboké moře

Kde sílu vzít když duše umírá a tělo službu vypovídá. Proč žít když krvavé stopy na cestě životem

Anděl a lilie. Duše má raněná pomalu umírá kapky krve skrápí hrob.Na něm bílá lilie rozkvétá. Anděl sedí na nahrobku

Šeptaná

Cori29. 4. 2026

Má duše není nedotčená, tiché války za unavenýma očima, sedřená, bolavá, rozbitá kolena, srdce hřeje, všude kol jen zima. Nepřišel jsem obrněný, stavěl z trosek,

Lednová

Cori27. 4. 2026

Sníh křupe pod mýma nohama, mrholí, dopadá na má ramena, je mi úzko, rampouchy, zchromlé tělo a zeď kamenná. Vítr chce krást teplo z mých neholených tváří, měl bych mrknout, otočit se aspoň proti větru, slzy pálí. Nechci, mám tak výmluvu pro slzy, s prázdnou samotou hovory na okr

Lásko

slunečnice6925. 4. 2026

Lásko proč se mi vyhýbáš jen do srdce ostrým nožem se zarýváš. Proč jsem tě nikdy nepoznala. Proč nevím jaké to je když

Když malá mořská víla v lidskou lásku uvěřila, zklamaná se na mořskou pěnu proměnila. Kdo v lidskou lásku uvěří, změní se v pěnu na moři. Srdce je vrtkavé, oči hledí, To všichni zklamaní vědí.

Láska je krásný dar srdce radostí tluče a duše štastná je. Musí se ale jak květina zalévat.

lobotom

denisasan20. 4. 2026

- na víku své rakve utřel prach pochopil- ten chlap v zrcadle měl cizí tvář ozvěna z ticha je nášlapná mina

Není důvod vyvolávat pláč smutek přijde tak jak vůně jara pln údivu náhle spatřil jsem ve snách zástup polonahých žen obnažená ňadra a pár smyslných pohledů k tomu

Růže

slunečnice6919. 4. 2026

Vykvetla krásná růžička okvětní lístky rudé jak má krev.Voní až hlava bolí.Trny ostré jak nůž do prstů bodají.

- JEDEME do prdele nikdo nevidí , neslyší, mlčí odhalený spisy a nic to z nikým nedělá jsme pasivní, jen selfí, sms a lajčíky

Srdíčko tluče a duše se snaží odrazit o dna. Hrud je však úzkostí stažená. Zavřeš oči a sníš o rozkvetlých vlčích mákách na polích.

Já vím holku jsi nechtěl. Přál si kluka.Ani jméno jsi mi nedal. Co jsem jenom udělala žes mě neměl rád.Jen slova