. při pohledu na tebe moje srdce vzlétne jak daleko je do nebe? už nemohu se dočkat
Hrst jeřabin ………………………… co na stromě ve slunci jiskrně svítily, hrst jeřabin ………………………… co vůni babího léta v sobě ukryly, hrst jeřabin
V pondělí se osmělím. V úterý věřím jen některým. Ve středu se obejdu bez ledu. Ve čtvrtek svůj zájem předvedu. V pátek každého podvedu.
Už začíná obleva, sníh nám z polí mizí, svlékám ruce z rukavic, zima už je v krizi. Kabát dávám do kouta,
. Je to už dávno, co začala jsem psát. Tehdy někdy začalo mé mlčení.
Voyerem noci Hvězdy se ukazují obnažené v plné kráse třpytky, flitry, šperky zdobí jejich chlad až na dno noci chci je všechny vysypat uslyšet jejich písně pěné hvězdným hlasem
Není to moje vina, že mě tak přitahuješ nemůžu ani mluvit odrovnaná Miluj mě v záblescích světla jsem šokovaná civím
Hladím Lenku po bříšku, když ležíme v pelíšku. Naše zájmy probíráme, zvířátka moc rádi máme. Já se šelmám věnuji,
Jsem 22 let na Zemi, ale přitom zdá se mi, že mi zbývá jen pár dní, než přijde ten poslední. Padám stále hlouběji
Sněhová ~~~~~~~~~ Čerstvě napadaným sněhem chodit si sem a tam ve sněhu si obraz
Zdravím tě bílá sestřičko obvážeš vše jemnou něhou pak zpomalíš naší rychlost maličko uvědomíme si, že rok s rokem se střídá. Miluji Tvé specifické aroma
Miliardy lidí jsou na světě, o jejichž existenci ani nevíme. Avšak jen pár lidí na této planetě, vroucně milujeme, o ně stojíme. Tito lidé jsou pro nás dary nejdražší,
. Děkuji,lese že smím být u Tebe. Máš tolik vůní a tak blízko do nebe.
Mraky ženou se po obloze mění tvar to vítr divoký vítr je žene
Děkuji Vám za svobodu Děkuji že dál tu budu V této zemi volně žít demokracii navždy ctít vždyť já za vše vděčím Vám
Dnes už mladým nezávidím, že už nejsem také mlád, jak já dnes ten svět vidím, jen samý spěch – to nemám rád. Co se vleče, neuteče,
Posílám úsměv i když pod víčkem slza se skrývá není tam sama , jako já.... Drží vodopád slz, které před tebou schovává
Hořící keř v křišťálovém poháru pravdy uvěřená lež ač má krátké nohy zvítězí paradoxně mnohdy
Spíš a čelo ti zdobí vráska na rtech uvízl sladký vzdech spíš a penízky zlatého svítání si hrají ve tvých záhybech já sesbírám je z nahé kůže
Krajina polí krajina stínů krajina šedi krajina všedních dnů. ***
Na světě žije lidí hodně, do konce života nesmíš věřit jen sobě, najde se člověk, kterému můžeš věřit a milost lidí do konce života můžeš měřit. Na světě jsou lidi, co se chovají nervózně,
V dešťových kapkách trhá se končící den voda líně stéká klestí si cestu ven v klavírních klapkách
Minulou noc jsem snil… o kuřatech. Byla všude, na břiše, ve vlasech. Skákala, bodala mě svými zobáky, lechtala. Marně něco k jídlu si hledala. Pak jsem snil zase… o slepicích.
Zase nemohu v noci spát ač netíží mně svědomí budu s tebou tu hru hrát a lehce se vznášet nad zemí Velký vůz přistál na parapetu
Je ráno, ptám se, co si dáš k snídani? Bez váhání nesu ti své srdce na dlani a namísto kakaa jen pohár hořkosti a svou duši obnaženou a rovnou bez kostí Jenže ty máš snad raději chuť na salát
Včera jsem se zastavil s kytičkou na hřbitově moje matka měla další smutné výročí. Skromný nápis rozechvěl vzpomínku v každém slově které náhle ztichlo jak se život otočí. Pomíjivost šťastných dní zabolí opravdově
jímá mě pocit déjavu jako bych už tu někdy byla a tady a tam
. Pouštím situace lidi předměty očištěni vrátíme se k sobě budem li chtít
Život vedle lidí, které ani nechci znát, kolik let tuhle komedii ještě budu hrát, já nepocházím z krajů zdejších, žiji život jizlivějších. Nedívám se do očí, nechci v nich nic spatřit,
čas odkapává provázky vody utápějí den ten světec na soklu se pousmál a