Chudým by stačilo bohatí chtějí víc málo je otroků z jednoho státu chaos a svědomí pod zlatem nábojnic loutkové divadlo šašků a katů, strýček Sam zatleskal do mlhy za vodou
Jednou se naučím milovat jizvy před sluncem skryté závějí soumraků ty jež vadnoucí úsvit nocím vtiskly když tichý vzdech pokořil rámy oblaků svět svedl stín a nejde obejít jinudy
. V korunách stromů jak na plátně sleduju vody film. Řekl bys
Zapomínám, že jsem starý, jen jsem děvče uviděl. Vyskočil jsem jako jarý, každý by mi záviděl. Otázka však jinak stojí,
. Stoupnu si na hlavu dívám se z mostu jak s Tebou rostu. Jsme spolu chvíli
Vítám tě malíři zahříváš svými ,krásnými, barvami chladnou zem mám rád tvé živé obrazy měníš ráz krajiny v pestrý vjem. Barevné mozaiky se denně
mám toho dost chce se mi zmizet uniknout z dosahu lidského druhu cítím jak slábnu
Nacházím tě na vrcholcích přívětivosti kladem i záporem „bičuješ“ výše či níže
Noc jako švestková povidla prostírá nový ubrus ránu se třpytkami zmrzlých kapek stromy v mlze jako plavidla toho chladného modrého oceánu
Chtěla bych se poranit o tvé ostře klenuté rty se smyslností a vášní ohně tvou blízkost křehce procítit skrytou do zlaté pasparty
Ano naděje vážně umřela jako poslední ale i to se stalo už tak dávno Život byl jen špinavej slum na temný straně Ria a každý ráno jak tříska pod nehtem
. Pořád jsem hledala proč tu jsem osahat, spojit se, pojmout Zem. Že Země je ze mě celá docela
Stmívá se pomalu uprostřed léta noc žena překrásná z jiného světa stříbro hvězd ve vlasech přichází zvolna zmámená vůní trav uléhá potichu na lůžku z kopretin ke snění svolná
Čas stáří už se blíží což i často cítím v kříži nedávám to ovšem znát o mládí si nechám zdát. Doba žití pokračuje
***-*** O ty dva záhony s růžemi stará se milá paní z přízemí z odkvetlých růží sbírá tu krásu
. Studovala spousty duchovních nauk. Namísto aby si vzala nanuk a lízala(což by raději-nejít hlouběji). Hledat se začala
Na Literu se mi žilo, básnil jsem si v poklidu, prostředí to milé bylo, nezažil jsem koridu. Jenže potom přišla změna,
Má kašna vprostřed náměstí, jak symbol mojí víry, jen hoďte lidé pro štěstí, mé mince vzaly víry. Jen ten poslední pětníček,
Vzpomínky dotyků dotyky vzpomínek zůstanou v nás, nápisy na triku magický prstýnek
Bláhový je ten, kdo v lásce hledá klid, ten nenajde, duše bude se chvět stále, něco se zvrtne a láska přestane působit, to znovu už napravit je těžké ale. Važte si lásky nyní v mládí,
Pospíchá Luna do klína, tam, kde se ježí krajina. Houby si zdobí své klobouky rosou a mrtvými pavouky. Pospíchá Luna k naději,
Šumění lesů a lahodný klid rozpáře křik dravců zobanem úleku ve spáncích pyl spustí oponu sluneční alejí potok promývá do probuzení
zas toužím po citu, cítím se, když jsi tu, krásně sklenku mám dopitu, čmárám do sešitu
V životě kromě smrti nic jistého není. Já už bdím ve své jistotě, pro živého v temnotě. Tělesné i duševní snění. Můj život smysluplný byl,
Už je to dávno, tuze dávno, co jsem v poli hrdě chodil, řídil potah, ploužek vodil a za strojem také kráčel, sázel, sel a pole vláčel.
to bylo tenkrát v roce plameňáka století dvacátém pátem svět byl nudný jako kýbl tapetového lepidla
Drahá sestro, kam jsi to zmizela, poté co řeka Styx někam tě unesla já stál opodál
Často se lidem stává, že se jim k ránu zdává o větru, který nestudí, o světě bez předsudků, o jménech dobrých skutků
Je ráno ráno, nebo večer? Co je je skutek a co sen? Dotaz dovnitř, pravda ven- je to mač na dvousečné meče Povídej mi pohádku-
Snad tisíckrát jsem byla na modrém palouku a tahala jak z kouzelného klobouku iluze a pravdy smělé