" " Roztříštíš mé srdce prosakuje šarlatem na antuce až po Tvé ruce
Pohlednice odvál čas ráda bych vrátila zpět ty doby zas. Když jsem byla sama na táboře
Sbohem, když zavíráš za sebou dveře byla to jen růže, co jsem ti dala do vlasů a v ní tolik tvého strachu za noci padajících hvězd a rosy jen obyčejná růže a já tě pouštím
V řece zelené sliny horkých dnů táhnou se v úžlabinách ulepených snů oranžový úsvit se zarděl v pokání roztoužených pocitů, nocí a vin
listoval jsem si rokodníkem ujídal stehnonožku když tu náhle mne přepadl těžko postižitelný fenomén
V zajetí žlutých květů dřínů zelenají se nesměle lesní háje posedlá touhou po slunečním stínu procházím konturami rodného kraje... Sasanky a blatouchy svítí v harmonii
Víte někdo k čemu je dobrá ? Je snad slávy, chvály hodná ? Vynálezce měl by se stydět a to velice. Není dobrá k ničemu,
V indigem pokrytých ranvejích za mraky skrytá jsou podlaží kam nestoupá žádná zdviž a bez křídel padá se za nosem přímo na chodník
Shrnu - to znovu; Chodíme do práce pro peníze Za peníze si znovu kupujeme: Zdraví, "svobodu", čas, malichernosti Prostě ty blbosti z tlaku re-klamy
Končícím začátkem v emblému ticha osahávám lehce drahokamy napsané lidskou
Zaveď mě na místa kde si svítání hřebenem ze stříbřitých pavučin rozčesává pramínky vlasů kde když mlha ruce k nebi zdvihne zavoní jako pole nedozrálých klasů
Na srdci jizvičky, od paralizující injekce.... A zbyly jen Vzpomínky, co prosí o eutanazii... Dám ti,
Na stolku hrnek od kafe, přilepený navěky ve sladké louži a Ty, bezděky, po včerejšku toužíš. A pak, kroky nejisté, jak vrabčák v cizí košili. ( čí? )
Někdo je lovec a někdo obět je hloupé nad tím přemýšlet proč věci nejdou vrátit zpět a co bude za pár let otázky na které nelze odpovědět klademe si každý den marníme nad nima tolik let jako by nám z hlavy vymazali sen samá starost žádný smích lidi se všech věcí musí bát
nezapírej lasku kterou v srdci mas. mam te rada, ty mně znaš. ja znam tebe,
Změna je život a tak se měním, na Vás moji milí teď tu hledím. Tamara šla už spát, Marci-Tami za Vámi přišla básně psát.
Arabský princ musí k soudu přes Prahu jel na velbloudu marně zkoušel, než ho drapli velbloudovi šlapat na plyn S policií chtěl se hádat
Dnes počasí přeje, Slunce se na nás... … venku směje. A láká kamsi ven jít, co takhle schůzka...
Roztáhni křídla andělů snících jeden či dva ve mě spí zatáhni závoj zažehni svíci ať to bůh nahoře ví Pohlaď mne ve vlasech ať cítím tebe
blázne, jak jsi pošetilý postav se světu nemusíš hned, snad za chvíli přivoníš boji, či květům vždyť zítřek je válkou v nás
Křídla rozevřu a tebe jimy obejmu pevně,abys cítil duši mou lásky šípem proklátou Já svá křídla mám létat je snadné
v ruce parte za vojáka slovo na rtech nepřiláká další nádech
píšu Ti má drahá marnosti a vráska na čele hlubší je když budoucnost vidím se smát loučím se s tebou sestro mé bolesti rakev tvou políbím a půjdu dál
Už je to týden, co bolesti mi nedají spát, ať dělám, co dělám, na každém kroku… … musím se s nimi prát.
volá nemůžu stát slyším už ledy praskat a tát hlas větru šeptá a volá
. Mám lásku v srdci je jak pták. Najednou míří do oblak... Pak v jednom bodě zastaví se:
Vzpomínám, jak měli se rádi, to nám ještě kvetlo mládí a ta naše srdce láskou pěla, duše štěstím, jak se chvěla. Vzpomínám, jak měli se rádi,
mám život který nesnáším kopačky co nikdy neopráším vnitřní hlasy nevnímám dceru kterou nevídám ženskou na sex
Z křížové klenby rtů tvých pod katedrálou noci ztrácím se v lomených obloucích v těch tajemných žebrovích... Vitráže očí svítí v jasu měsíce
Stojíme bok po boku u nikde nekončícího jezera už tě nedokážu vidět, cítím jen tvou přítomnost a na hladině leží odraz tváře kterou léta znám tu tvář z doby, kdy jsem věřila že tě porazím to když se tvá těsná pouta pod mým dotekem