V indigem pokrytých ranvejích
za mraky skrytá jsou podlaží
kam nestoupá žádná zdviž
a bez křídel padá se za nosem
přímo na chodník
kde měsíc si pod arkádou hvězd
ukládá milostné dopisy
ty jež se dají číst jenom když dovolí
svým paprskům ošálit
zarezlou kliku na okenních tabulích
v odrazech skla je na stole o jeden
a dost možná i o dva talíře víc
podlaha stavěná na tekutém písku
vžene ti do tváře nach té tolik důvěrné
ze střepin měsíčních svitků
utkané a stokrát prolhané iluze...
že ještě je čas, dojít si s měsícem
pro tuzér...třeba i po duze...
Působí na mě jak vzácný lazurový obraz, který lomí měsíční svit skrz předměty do citové podstaty, moc krásná!
Děkuji ti Jani. Já to jsem to tentokrát pojala jenom jako takovou oddechovku, tak třeba si svoje čtenáře najde.
Desiré, najde! Mně si už našla..Je to krásná procházka tvým snovým světem...líbí!
Určitě najde, a nějak jsem se zasnil... a to bych teď neměl, M.
Ach ten volnej. To můžu furt. A obzvláště od tebe. Jde ti, Šári :-D A to jsi volný psát nechtěla :-D S. tip, jak Brno :-D
Moc krásná, romantická procházka s měsícem... Mě si našla, za dva hvězdné.
Tohle je poezie, která se chválí sama. A já si budu muset promluvit s Měsícem, protože mi do dnes neřekl, jak číst milostné dopisy z chodníku. Znám k němu cestu...po tý duze:-).
Krásná Šári...ST.
Mockrát všem děkuju za váš čas a zastavení.
No a Máro, já na ten volnej verš měla dost dobrýho učitele, víš...možná proto se ti líbí.:-)
A pro Gogola...rozhodně hoď s Měsícem řeč, včera byl docela ukecanej a takovej hodně kulaťoučkej. Dneska se na to pro jistotu vybodnul, zalezl někam za mraky.:-)
Potěšení něžněsilné s duhou na konci...
romantická s příběhem...líbí se mi velice...
Děkuju.