Vinen díky tvojí lobby Ve všech bodech obžaloby Doživotní odsouzenec Co vzal srdce potom věnec Vinen díky tvojí lobby
Jsi lásko na koni A přesto v ložnici Namísto okruhu Postel i s bočnicí Nahá a bez sedla
Jsi tak jiná Bůh ví proč Můj život teď kolotoč Změnil se mi rub i líc Z bytu rovnou do ulic A to všechno díky tobě
Dva lidé se k sobě vrací Povzbuzeni recyklací Otázkou je má to cenu Prožívat vždy stejnou scénu Dva lidé se k sobě vrací
V nelehkých dobách Těžké být hrdinou Když už jsi nadobro Svázaný s rodinou Ptáš se mě Boha
Každý v něco věří Ne vždy je to o bohu Anděl strážný s peřím Křídly brázdí oblohu Každý v něco věří
V myšlenkách zneužitého dítěte nelehko nalézt prostor pro lásku kudy jsem šel tam vražedné peřeje můj život od početí jakoby visel na vlásku občas bývám emočně dojatý
Dávno neznám tvoje míry Žádná výhra ani klika Opouští mě zbytek víry Místo gejši semetrika Dávno neznám tvoje míry
Ač se snažíš jak se snažíš Nikdy nedáš stejně Svým ptáčatům v hejně Pocitově podvědomě Ani dětem ve svém domě
Na lásku je zase sleva Místo pravé pouze levá Ale Chci tu druhou dlouhodobě Abych patřil jenom tobě
Ve tvém srdci i svět malý Neříkám že dokonalý Přesto vím to dozajista Chci v něm kousek svého místa Nebo spíše kus
Oba spolu pod jabloní Přestože je jenom planou Květy s plody krásně voní Jejich city k sobě planou Oba spolu pod jabloní
Modlila se stará Bětka před oltářem v kostele. Prý se jí ztratila pětka, kterou měla v kabele. Dá-li Pán, pak prosby zmohou,
viděla jsem tě spolknout se úplně celou — hedvábná blůza, zlatý náhrdelník kosti, srst a útroby v jednom krvavém soustě —
Já v ložnici ty ve spálni Přesto oba vedle sebe Odstup těl je minimální Takže žádné nezazebe Ani kdyby přišel mráz
Lavička je pro dva zadky Třetí musí z kola ven Přináší to potom zmatky Ke komu kdo patří jen Lavička je pro dva zadky
~ SMUTEK ~ Co zbylo? Smutek bezedný! Veselí, radost, naděje? Ty prázdné pojmy zevšední, když duše tvá se nesměje...
Za oknem je divné šero Z oblohy se rozpršelo Medardova kápě Čtyřicet dní kape Tahle ještě déle
Nepůjdeš má milá nikam Okna dveře pozamykám Také zhasnu ať tě z lidí Nikdo zvenku neuvidí Budeš tady jenom pro mě
Na kopci zvonička Od slunce zlatá Vede k ní polnička Po dešti z bláta Byť
Moje ruce rády kutí Vlas po vlase rozpletu ti Práce pro ně jistě dosti Cop se stane minulostí Všechny potom vedle sebe
Ještě se mi nechce umírat ač 85 roků mám. Ještě se chci bavit s lidmi které stále dosud znám. Ještě se chci usmívat
Ač se to zdá v nedohlednu Naše cesty splynou v jednu Společnou co oba láká Byť by byla křivolaká Ač se to zdá v nedosahu
Vítr už utichá, ústa únava otvírá a hlasy šeptají do ticha, že čas je jít spát. Přeji všem klidnou noc a pravdivé sny.
Dnes je tvůj den ať líbí se ti nebo ne. Dnes můžeš si přát, ať na rtu ti úsměv přistane. „Dnes“ udělej si tak,
... po špičkách - k tobě za ticha noci - rozsviť
Kam se jenom podívám Všude prázdné láhve mám Já je prodám,je jich mnoho A obsah je již vypitý A koupím si za ty prachy
zůstávám v tom když vzpomínám na ostny z trůnu dobrovolník otevřený bez obranných štítů při unikání do bezpečí s láskou krapet tuhnu ušetřím všem mýtům pod nohama půdu bez odpovědí a omámení z letních nocí
... poslední stín na duši ostrov bláznů se potápí na něm dům, příbytek iluzí těžko na srdci
páprdo hnusná nádhero řekni mi laskavě něco a proč šumí jak mušličky prázdný půllitry za barem