Houslista ----- Promrzlé prsty hřeje si houslista jak v metru na schodišti sedá ten starý muzikant na schodech
Své slzy jako krůpěje věší v pobledlé šero; člověku podlamuje síly, když mu někdo podle pravítka rýsuje předpokládané cesty
Roztáčím lotosové květy tvého vnímání, s úsměvem dívám se, jak rozkvétají… V tvých očích
Jsem ze šéfů firmy a.s. je to džungle je to prales co se mi však může stát když nás vlastně vlastní stát odpovědnost nemám žádnou
Na nákupy babka jede, přes louku ji cesta vede. Soused si tam čouda dává, tahle tráva je prý zdravá. Dal ji cígo, není sketa,
Azor má rád svojí paní, pokaždé ji vzorně brání. Neví ten psí nadšenec, k čemu slouží milenec. Neublížím tvojí paní,
Po kapsách mám ostré břity, přesto chodím do charity cítím se tam jako doma, je to centrum jen pro Roma Když nejsem v charitě, motám jointy na bytě někdy si dám lajnu na pomoc, volného času mám dost nakoupíme levnej chlast, v hlavě zaklapne se past
šortky kšilt a cikareta v ústech klid a pěst z předměstí a měst šli do širého světa velké mládí bezedné
Radši budu skvrnitej Třeba jako leopard Než mít skvrny hyeny Těžko se dá asi říci Jestli je ta hyena
Za modrou oponou se skrýváš, vím, že denně se sem na mě díváš, ve snaze, že nové info získáš, ze života mého dění. Vzkazy všechny mé sis přečetla,
Jsi opravdu pošetilá, tvé srdce zatemnělé, úsměv rozdáváš… uměle. Jsou věci, které se nezmění, city nelze obelhat,
Volnost, volně žít. Se svou milovanou být. Žít si jako v pohádce, Nemít žádného vládce. Přál jsem si, ať krásné dny neskončí,
Ó jak málo stačí k nenávisti, jak lehké je zbožňovat a opovrhovat, světem se linou kdejaké zvěsti, a jen málokomu budou vyhovovat. Člověk se již od pradávna,
Ten kdo líbá ženy cizí, užije si více. Riskuje však, že mu zmizí, jeho milostnice. Zůstane sám jako pařez,
To jsem si dal ... Vyjel jsem si na kole Provětrat trochu plíce Pokochat se venkovem Jak kravám roste píce
Konečně našla jsi podobu lásky, snad zmizí Ti, jednou pro vždy, ze života vrásky… … lásce, jak každý ví, nedá se poručit. Pro někoho to není jenom chtíč.
Z procházky jdu pomalinku, vzpomněl jsem si na Olinku, panebože – to je věk, letos již má … více let. To, když byla malinká,
Tak jako raní slunce, vstává každý den. Tak stejně krásně - tence přišel jsi až sem. Tak jako zvony večerní,
Rodiče nám život dali, abychom jej prožívali, osud jiný program má, tak si s námi pohrává. Mládí bylo dobré vcelku,
Tyhle holky z lásky dílny, opravdu jsou velmi pilný. Každá šeptá mám tě ráda, tohle je však jen šaráda. Ráda tě má při placení,
Ve městech jsou přehlíženy, z vesnice ty naše ženy, jsou pokorné i usměvavé, nefňukají a jsou též zdravé. Příroda je zocelila,
Roztáhnula nožky z rána, ta, co večer byla panna. Velkou touhou byla hnána, proč teď říká, že je nána? Jeho slova byla planá,
Pán Bůh, když Zemi tvořil, celý týden se tím mořil, šestý den už sílu neměl, něco malého však vytvořit chtěl, pravda je to odvěká,
Jak Nofretete máš krásnou tvář, jak krásná antická váza stojící v zbrusu novém domě vypadáš! Jak podivná je ta tvá líc!
Kdybych chtěla býti sviní, tak převálcuji Tvé city k jiný. Já nikdy sviní býti nechci, a proto Ti povím, co je mezi dnem a nocí. Jako den čistý,přítomný a svěží,
Na víčkách parfémovaný sen odráží se od vůle milovat slepě, oddaně a na stálo ve svých malých světech na křivkách propastí
Nechovali jsme se zrovna rozumně. Samí kámoši z předměstí, Z toho nic dobrého nevěstí. Samé láhve napůl vypité a černý kouř z cigaret.
mysl se stává netečnou mozkové buňky stárnou Prapodivné statistiky nic víc než ubohé triky hromadí se shluky čísel
Soumrak se snáší ve světlech kaluží drobnými slzami pozdního léta Tam, v parku
Nesmíš být, cítit se zasažena mlčením ani slovy. Ať chvála, ať hana, jen srdce tvé ti poví, kde kouzelná je krajina,