Vstávám... ... ráno Ptáci svítí, slunce zpívá Tak to v letní rána bývá Nový den Zemi ohřívá,
que pasa? no k obědu dvě masa, jedna klobása a jedna pivní basa... no není to krása, srdce nad tím jásá, jak lahodná může býti spása... první třída, super, no prostě klasa, jak žaludek náš hlásá, když chutě chytnou ho do lasa... a i když nám to tělo drásá... tak pokračuje tato tr
Věříš na Lásku?poznal jsem ji kde jen o rovinu sázku,kdo koho o motá kolem prstů,jestli ona tebe jsi čelem trestu,když jsi vzal za ruku byla studená jak led ty jsi to pochopil hned a po měsíci zjistíš že ona stebou točí pamatuj všecko jednou skončí.
Zasypáno dary toho dne všechno se klade ke spánku Ale v nás naděje se dme a zpěv náš nese se ve vánku Bože, můj Pane! Bože, můj Králi!
Ač připustit si to odmítáme, lesk v nitru jiných často vídáme Lesk je to vábivý a tak kouzelný, až ptáme se, jak může zářit kámen uhelný? Jak diamant v prázdném hrobě,
zvedni jen hlavu, koukni se na nebe, vyber si hvězdu, co je jen pro tebe... jen a jen na ni , jen na ni se zadívej a dění světa vůbec pak nevnímej... je to jen chvilka, ale ta za to stojí, nesmí přec do lesa ten, kdo se bojí.... už pro ten pocit a jen pro tu chvíli, využij noci a
mít křídla, chtít létat nad hlavami všech co sdílí stejný osud, být plný úlevy, avšak s lehkostí hedvábí, přesný opak než-li dosud. jen pro sebe ukrást malý kousek štěstí, co jako pyl kolem se vznáší. plout svojí řekou, míjet všechny meandry, co klikatí se v duši naší. ptát se na
řeknu vám milé dámy, milí páni, že měl jsem v noci zdání o dívce co je k mání, avšak citům se úpěnlivě brání. já myslím na líbání, ona využívá uhýbání a tím do hlavy divné myšlenky mi vhání. říka se tomu milování? NE, je to jen čehosi namlouvání, reality nevnímání a dlouhé se pta
Nějak nemůžu dále žít, když nevím, co od života chtít. Život taje jako bílí sníh, závidím dětem jejich bezstarostný smích, avšak já už se takhle nemůžu smáti,
náš život má mnoho tváří, je jich víc než listů v kalendáři, některé z nich září a jiné jsou schované pod polštáři. nezáleží na tom jak jsme staří, nejde ani o to, jak se komu daří, prostě když otočí se zády, naše ideály zmaří. toužíme býti svého světa modeláři, ale stále zůstává
Být sám pro sebe hrdinou, nenajít v sobě chybu jedinou. Přitom procházet se krajinou a vědět, že věci příjemné mě neminou. Dívat se na sebe mezi prsty skulinou, vidět jak míjí mě vina za vinou a věřit, že ostatní mi prominou. Stoupat vzhůru nakloněnou rovinou, v myšlenkách být je
dívam se na Tebe a stále mám dojem, že jen sním, že jen sen o lásce nadpozemské běží v mé mysli. pak ale zjistím, že dotknout se Tě smím, náhle jsem vzhůru a bystřím všechny své smysly. příjemné je dotýkat se konečků prstů Tvých, jen tak lehce dlaně třít a to krásné teplo vnímat.
tak osamělý a tak prázdný, cítím se ve stínu kam žár tvé lásky nyní nehřeje.. tak chladno je mi a tak smutno, je to pocit jenž nikdo zažít si nepřeje.. úzkost teď svírá mé nitro, těžce se dýchá, myšlenka myšlenku střídá.. štěstí mě obchází obloukem širokým, v hlavě zvuk ostrý jak
Zase smutnej, prázdnej večer.. A zase smutná, prázdná hlava.. Nejsem tak mladej, abych brečel.. Nejsem tak starej, abych se trápil.. Když se mnou ženská mává..
Když viděl jsem tě poprvé hned dech ráčil opustit mě srdce zběsile bušilo a po chvíli tušilo, že bude bít jen pro krásu tvou a mysl krásně bláznivou a teď vím, že dal bych vše za překrásnou
Špatným dávaš, dobrým bereš, ty, co se k tobě modlí na ty ty sereš. Proč nepomůžes lidem,
Poslouchám písně krásné a ve mně je smutno,to je jasné. Mít své srdce pohromadě jako dřív. Už ani nehledám nikoho,kdo by mi ho spích. Prohrála jsem svůj boj s láskou,
Co je pravda a co lež? Kdo chceš všemu věřit - věř... Zdali pak je závist horší než-li zloba? Snad.... Závistivce pak stále strašně hlodá.
Cítím se v bezpečí, když mě objímáš a šťastná jsem, když se na mě usmíváš... Ty chvíle krásné dávno minuly nás, tak zkus vrátit čas zpátky zas. Proč právě já jsem stále zamilovaná,
Den šel spát... rozsvítí se svíčka. Zůstaň před zrcadlem stát. Co vidíš? Odraz svého srdce? Já musím se tě ptát.
Když o UNIONU se pěje, to se každý směje. Když se naše Irča nasere, v Orderu se všechno posere V Orderu i =BM= je velká špína,
Když tě Order napadne, použij proti nim svůj Rekordér. Nenech si nic LÍBIT, nebo budou SLINIT. Ti jejich co do nás kosí,
Představivost je světlo před očima. Stačí je zavřít a tvary se mění. Každý svoje světlo jinak vnímá, Každý má jiné svoje snění Někdo je plný barev zářivých.
Máme piknik v minovém poli, děláme, že to nevíme. Hrajeme každý svoji roli, a skrz sebe civíme. Jíme to, co jíme obvykle,
Byla jsi se mnou každý den, já těšit na tebe se chtěl. Bylo to jako ve snu, tak krásné, dlouhé, a zamilované. Pak jednoho dne, z čista jasna jsem se probudil
Sám sedím v pokoji kde ticho v hlavně mi zní i v kostele více rušno je a v mém srdci prázdno je. Být sám už dlouhou dobu
Doma sedím a jen o tobě přemýšlím, jestli jsi pro mě ta pravá. Když venku ulicí se procházím a na protější straně ulice tě spatřím najednou je svět kolem jinačí.
Eng(rýmuje se): Lineage 3 comming soon, if u want join too, if u don't want so go fuck, its the GG and have luck, when u go sleep go first play,
Sním o životě plném štěstí, sním o něm tak silně a snít přestat nechci. Občas slýchávám že život stojí za to žít, zatím ale hledám důvod proč se vůbec probudit. Když večer chodím spát,
Už je pozdě večer a já chystám se jít spát. Co mě čeká v budoucnu toho začínám se bát. Nevím kdo jsem, nevím co jsem, nevím co bych byl. Bojím se abych svůj život jako loutka neprožil. Jeden slavný člověk říkával, že nemožné není