Vzpomínám na tebe Baruško, a také na tvého páníčka. V hlavě se mě právě zrodila, pro tebe jedna básnička. Tvůj páníček do útulku chodí,
Když smím tě pozorovat... Když si spolu povídáme... Když mohu tě obdivovat... Když se nové věci dovídáme... Když si spolu píšeme...
Hastrman I když jsem s páníčkama na chatičce, tak nemyslete, že na chatě jen sedíme. A když počasí nám hezké přeje, do blízkého okolí na výlety chodíme.
Celé léto trávím na chatičce, tam hlídací pes měl by být. Já na sebe ten těžký úkol vzala, aby páníčkům nikdo nerušil klid. Malá čivava a hlídací pes?
Pod velkým kloboukem schovaná hrdlička a v pravé ruce kouzelná hůlčička. Opraný frak a na něm pár záplat, botky jenž podpatky zkoušejí klapat. Starému pánovi očička září,
Při boji s prací mnozí z nás zvrací, mnozí se k ní zády obrací, mnozí ideály ztrácí, ale jsou i tací, co milují svou práci a to jsou šťastní jelimánci. A tak gratulace pánům, šťastným jelimánům!
Žijeme v zajetí představ a ideálů, jak blázni zběsile šlapeme do pedálů. Náš čas však běží neúprosně vpřed, tlačí nás stále jak protivný vřed. Našim cílem je na grafu růst,
Fotbalová U páníčka na klíně jsem na půl oka spala a televizní fotbalové utkání s ním sledovala. Hodinu a půl ti fotbalisté po hřišti běhají, a někdy za tu dobu ani jednu branku nedají.
Dárečky už jsou všechny rozdány, my radost z nich si prožíváme. Pod stromečkem zůstalo jen jehličí, na Štědrý den už jenom vzpomínáme. Některé dárečky snědeny už jsou,
jsi jako jaro, co prochází krajinou.... jsi jako květina a já nemyslím na jinou jsi jako drahokam, pro mě tak krásný jsi jako dar, pro mě tak vzácný jsem okouzlen proudem Tvé něhy nekonečné...
My houbařský jsme národ, na to jed můžete vzít. Kdo však houby najít chce, ten musí si pospíšit. Už za ranního kuropění,
Jsi bílá víla s flíčkem čokolády, zdobítkem stavíš malé, jemném hrady, co dortům budou obranou. Ke zteči pošleš rotu čerstvých špiček, která svou bitvu s těžkou jízdou lžiček
Přiznám se vám kamarádi to však jistě každý ví, u páníčků pod peřinou, že se v noci nejlíp spí. Povědět vám nyní musím
Zaříkám člověčí rozumy které jen nevyzpytatelně blouzní v ulicích šedých kůry mozkové jako přemnožené krysy
Ale no tak - Pánové! Nezírejte na mě a raději pojďte tančit na stole pozvěte mě na dalšího panáka kdo se fláká ten nic nemá
Není to slovo jen tak obyčejné, je tak běžné a přece jemné. Znamená cítit pocity pro toho druhého, je to říci pár písmen slova pouhého. A přeci vyjadřuje toho dosti,
Když Tě někdo vyslechne a Tobě se uleví, v Tvém srdci se nepopsatelný pocit projeví. Když někdo podá Ti pomocnou ruku, Ty máš své trápení z krku. Když je Ti opravdu nejhůře,
Láska je jako duha, kterou prostupuješ barvu po barvě a i když se snažíš sladit všechny v jednu, vždy ti nakonec vzejde jiná. Jako duha, u které se snažíš dojít konce a když se zdá, že jsi jej nalezl, tak buď pokračuje nebo se rozplyne úplně.
Jen jedna síla přírodní, jen jeden odkaz mám. Ty, jenž jsi poznal vědomí, pohleď na svou tvář. Ta tvář se zdá posetá,
Jen jedna slova smím ti říct. Láska, soucit a dar. Láska je ten nejžádanější vztah mezi dvěma lidmi a je škoda jej přehlížet. Soucit, ten musíš mít s každým, kdo nedosáhl tvého výsledku, pamatuj však – nic netrvá věčně. Darem je člověk potěšen, ale může jím být i zarmoucen a prot
Snad přát "vše nejlepší" nevyšlo ještě z módy, proto zkusím po roce složit trochu ódy. Za ty roky co teď máš, jsi vyrostl jako z vody. Jedno mi pořád vrtá v hlavě - hlody hlody. Copak ti nic neříkají ženské či dívčí svody?
''''''''''''''''''' Pivo,tekuté zlato v orosené sklenici milujeme za to pivovar, ne vinici
''' ' ' '' '' Holka jako obrázek,co visí v předsíni leží tu bezvládně na tvrdé zemi nikdo si nevšimne, že už nežije ani té kaluže krve vedle ní
Jsem anděl, co zlomili mu křídla, tím zkazili mi plány. Prý se na to neumírá, já však pořád myslím na létání. Jen tak si vzduchem plout,
K čemu jsou všechny kovy a kameny drahé, když jsou tak chladné a srdce nemají žádné K čemu stříbra lesk, když trápí mě po tobě stesk K čemu zlata třpit, když je sladčí pohled do očí tvých K čemu diamantu mámení, když vůně tvá silnější je vábení K čemu smaragdu temná moc, když nej
Chci med Ten sladký tón Všechno dám na to Že pro včely zlato Je právě on
Freddy Krueger to je nářez, bojí se ho i suchý pařez. Objeví se ve snu jako noční můra, ta zrádná a popálená stvůra. Svojí rukavicí s ostrými břity,
Procházím ulicí, nocí se potloukám, sem tam zahledím se do okna. Za minulostí jen smutně koukám, má tvář slzy promokla. Jdu stále před sebe, hledám klid,
Tys do života mi vstoupil, mé srdce tak na vždy si koupil, ja ti ho dala ráda, teď mám oči pro pláč, pro kamaráda. Každý na jiné straně oceánu.
Jen den a rok jen sen a skok přes neznámou smrti chvíli možná krok a možná míli dlouhá je cesta do Nebe