Princezna Verunka byla uvězněna sedmi zlými trpasliky. Jeji snoubenec Misha zvany Fešák se to dozvěděl od kámošky vačice. Připravil se na fight se sedmi zlými trpasliky a taky se pěkně vyfiknul aby byl Fešák jak se patři..aby mu Verunka hned podlehla xD Misha Fešák vyrazil na své
Šla Verunka lesem, měla takovej pěknej červenej klobouček, v tom lese žil zlý medvídek Misha! Misha měl rád malé holčičky s malejma pěknejma kloboučkama… Tak si na Verunku počkal za jednim velkym dubem.. byla tam i jeho kumpanka zvana „Vačice“. Vačice skočila na cestičku a řika V
Šel jsem takhle po plantáži, koukaje na všechny strany. Když tu náhle! napadly mne včely! ANO VČELY! Přiletěla znenadání, jako vítr severní. Viděl jsem jen velké zuby a zadeček perfektní.
Stojí takhle na paloučku malinkatá holčička, k ní se blíží pomaloučku její stará babička. Říká:,,Děvče proč tu stojíš takhle sama opuštěná, čehopak ty se bojíš?" A holčička huláká "Já se bojím pavouka, zavolej mi fešáka!"
Někdy mi připadají dny tak dlouhé, tak smutné a věčné v tomhle světě. Skoro žádný význam život nemá, láska pomalu vymírá a lidská srdce, tak chladná a prázdná..
Nevím proč, ale hlavu mám jako jeden kolotoč. Chtěla jsem se zeptat, jestli náhodou nevíš, proč mi najednou tak děsně chybíš. Nevyznám se sama v sobě, a proto teď píšu tobě. Proč všechny krásné chvíle s tebou jsou tak rychle pryč a proč slzy se mi z očí derou, když vidím, jak odc
Závidím vánku,co čechrá Ti vlasy, závidím dešti,co zkrápí Tvé řasy. Závidím slunci,co hladí Tě po tváři, závist svou posílám peřině,polštáři... co každou noc k sobě Tě přivinou.
Nech políbit se na víčka, budu Tvá písnička,co rád si zpíváš. Nech políbit se na spánky, budu Tvá pohádka,co není z čítanky. Nech políbit se na tváře,
Mattoni s příchutí černého rybízu, napíchneš dalšího červíka do špízu, s kapičkou anýzu a jdeeš ...
Prosíš a už nechceš vůbec, vůbec nic, nějak se to zavřelo všechno. Možná však něco přeci jen vyleze od krabic, ach, něco tam už krachlo.
Láska je krásná i ošklivá, Příjemnaá i bolavá, Tajemná i jasná, Přesvědčující i nejistá, Láska s náma mává,
Vidím hodně lidí, z nichž každý má svůj osud, někteří z nich vidí, co neviděli dosud. Někdo pocit měl,
Ve vlasech klubko hadů, živý propletenec, sepnutý v hrubou kládu, lapený vyděděnec. Chuť dřeva smolného,
Byl to krásný sen, já s tebou cítil se jak v nebi. Pár řádků stačilo jen a co bylo náhle není. Vzpomínám na každý den,
Když se naše pohledy setkaly poprvé, byl horký letní den. To setkání nebylo náhodné a já přála si poznat Tě jen. Když jsme si pod hvězdami první polibek dali, tělo se mi vzrušením rozechvělo,
Mnoho přátel, mnoho dárků, mnoho pohody, dnes je to vhodné, proto, není to dílem náhody, ke všem přáním se připojuji,
Hra?Akce?Žádná... Polovina hřiště prázdná. Za čím se to honěj, borci? Za pár let, nohy - v konci! Ach ty klouby, dohrály.
Mojí spřízněnou duší stala se, dívka, jenž neustále ptala se, kam se svět řítí, proč Slunce svítí? Zvídavá je, krásná, milá,
Třtina, tabák a pomeranče. Otvírám, šroubuji tubu. tys fajnšmekr? Nepoznáš Cubu?
Narozen do světa plného změn. Z života údivu dodnes jsem nevyšel. Jakub mi říkají z tolika jmen. Sudičky šeptaly, já je však neslyšel. Dávno již nenosím dětské bačkůrky.
Poezie lásky, jak úsměv zlatovlásky, pírka labutě, poznání citu příchutě. Horský potok,
Ledy tají pomalu, mě se ale zdá, že rychle roztávají.. leckdo se mě ptá: "Kry tam ale zůstávají?"
Kožený řemen, ode zdi natažen. Rychlé pohyby, dolu i nahoru, opět a znovu,
Víš o čem sním, když v noci uléhám, když svoje trable, smutky odkládám? Sním o princi s kšticí tmavou statným tělem, krásnou hlavou. Do tváře nevidím, nezkoumám ji,
Plavím se na prámu z nadějí. Unylou krajinou šílenství. Zpět neotáčím se raději. Ve vaku vezu své tajemství. Mlha výhledu brání,
Nazvána růži byla jsem, z hrdla vyrazil mi úžasnoucí sten. Proč mě tak nazýváš, Básníku mocný? Lehká červeň pokrývá mou tvář, večerní hvizd hvězd, jsi Ponocný?
Vodí mě někdo, Vidí mě někdo, co dělám, nedělám? Mám svého "Pána" na světě?
V kapse nůž, v ruce mobil. Správný muž, říkáme mu debil. Práci ne pro každého má, Však vzkvétá mu jeho firma. On v kanclu sedí a sekretářku na kolenou.
Sladká jsi, nádherná a milá. Elektrický výboj, jiskru v očích máš. Rozverná, zábavná, zkrátka skvělá. Určitě to víš, určitě to vnímáš. Nádherná jako měsíční třpyt.