Parafráze: OSUDOVÁ RÁNA Časně z rána zemřela matka do hrobu dána
Upřímně si někdy od srdce povím co tu na tom světě vlastně robím. Mám nějaký úkol, či mám stvořit dílo aby se lidstvu zase lépe žilo?
kolik růží již natrháno bylo pro krásu padly v zajetí kolik srdcí se pozastavilo v zármutku ve štěstí
Vše již je krásně zelené, prodávají se zmrzliny točené. Jaro je už v plném proudu, ve své hlavě se v moři koupu. Slunce ke všem hrám mě svádí,
myslel sem že spíš byl sem ve tvý moci dal sem ruku výš (z plochýho břicha) ze sna sem procit
Zlaté nitě v dlani mám slunce poslalo je nám upředu z nití květ , aby jsi si mohl k němu přivonět K tomu pošlu i modrou oblohu
Jsi propast pro mou duši, co se choulí a tuší, že konec je tak blízko. Když se pak v dálce blýsklo a hřmění kolem znělo,
Psychika je hrozná věc z neschopnosti staví klec. Pro tělo i pro duši, když jí spánek naruší. Trápí klecí psychickou
Zlý sen, samotu provází. Rád se však prochází s chudobou, nesnází. Vyděsí, varuje, dušičku strachuje. Nastaví zrcadlo, zrádné i osudné.
Zazděn ve strachu, Odsunut od štěstí, Vyvrhnut od lidí, Zaskočen láskou. Vylité myšlenky,
Z velikých stínů rostou malé z růžových červánků velké zas moře se mění neustále v jeho přílivu lidský čas Jediný atom spolu se všemi
Rozvášněný dav už neběsní, písek arény osiřel, duše gladiátorů se dostaly na scestí, v horečnaté mlze každý svůj osud uviděl. Konec se blížil, je to tak,
Denní novinky, taneční písně krátce zní, jen chvíli plynou, ani nezbaví nás tísně a zítra zase píseň jinou. Jepičí lety svatební,
Stavěl jsem si svět, Když poprvé jsem Tě potkal Z něžných doteků a vět Se můj svět se Tvým protkal. Vzpomínám si na ty noci
Píšu verše syrový když mne hlava nezlobí večer budou hotový dám si dobrý vepřový Píšu verše syrový
Dej ženě moc, všemocný světe vědy, dej ženě moc vědy i umění, jen jedné jediné nebo každé, která čte, naslouchá a vzdělává se, jí krásné a zpívající.
Vraždící vteřina budík co tiká Má Proměna Jen čas se leká Existence náhody
Nedoženeme čas co v polibku na lháře střílí ve stisku když běží k cíli....
Chmurný je den, jak černá je noc, když v cele jsem, Volám o pomoc. Rudý je měsíc,
Hledám děvče co rozkmitá srdce svoje boky co již nestalo se u mě mnohé strastiplné roky odežene oči chmurné vniž toulají se pouze beránci zbarveni jak šedočerné mraky děvče hledám - jež má skryté vlohy
Vzbudila mne obava, život bez tebe, se mi v hlavě přehrává. Hormon lásky, ten semnou vždy
Vydat ze sebe vše, co duší se vzepře. Mše, propojí se v chvat, a pře promění v něco. I se slovem se prát,
Snažím se rádiem přehlušit samotu a kouřem z tabáku posměšný smích, vlažnými vzlyky smýt
Tak ahoj,bráško,tak se tam měj,stejně jsem tě měl ze všech kluků nejraděj.I když jsem prožil dětství skoro sám,kytku vděku ti na hrob pokládám. XXX Hezkých chvil bylo vskutku poskrovnu,já držím je v sobě jak muzikant flíghornu.Teprve dnes se s tebou těžko loučím.Počkej tam na mne
Když jsem byl ještě malý kluk, učil jsem se hrát na piáno. Mně byly ale šumafuk všechny ty noty, milá dámo. Nebavily mě křížky, béčka,
Moje láska nejvědší miliardář nejchudší dal mi vše co měl I to srdce
Stáhnu z tebe mokré šaty Láska ta je snaživá Od hlavy až po tvé paty Jako kůži zaživa Stáhnu z tebe mokré šaty
. Přijmu-li tvého hada zůstaneš stejně celý jen podělím se o svého když prolneme se těly
Pořádali v Hudlicích seminář o dudlících. Prý tahleta šidítka jsou dobrá tak pro dítka. Mimino, to se v nich vidí,
Nechali jsme těla splynout Toužebně leč beze spěchu Pokojem se jaly linout Naše vzdechy pro potěchu Nechali jsme těla splynout