Toužím Toužím po lásce Tvé jako země po slunci. Toužím jako květina po vodě po Tvém pohlazení.
CHODNÍK U NÁS Chodníček belavý bežiaci cez pole, vrúbi ťa kvetov plášť, striebristé topole.
Chodím v lese, houby hledám, zatím ale štěstí nemám, muchomůrka se mi směje, na slunci se v mechu hřeje. Prosím les a píseň zpívám,
Zasaď svoje plíce těžko se přemluvit, já vím, ale zasaď svoje plíce a z toho tabákového pole pak možná vyroste červený javor.
Srdce má celé zkřehlé leží pod sněhovou závějí.Tluče jen tak slabě kdopak ho z té závěje zvedne
Šel jsem tak po světě, našel jsem lásku. Láska ta smyslů zbaví tě, jak kdyby přes oči měl by si pásku. Věc je to záhadná, avšak stále nepochopená. Věc jež je oblíbená, ale i nenáviděná. O ní musíš pečovat, jak to jen jde.
Byl jednou jeden mladý pán do mramoru vytesán. Všechny si ho obhlížely I když z mramoru,byl smělý . Přesto že ho všechny chtěly on jedinou měl rád
na lanýže potřebuješ citlivější čich než má člověk vápenitou půdu, 20 centimetrů podzemí a dubové kořeny, na opačné straně v posledním paprsku východního slunce
na zdi mezi plátnem a prvním myšlenkou v akustice zátiší zrcadlo
~ ~~~~~~~~ Na vysokém kopci tam stojí starý hrad včera prý tam z postele
~~~~~~~~ Poslední vločka? Ale ne,nebojte se ta si na konec zimy ráda ještě počká
K té knize, již, Lásko, o Tvé duši píši, budiž tato slova úvodem nejhlubším. Nad klidnost srdce mého nemůže být tišší, ó, prostup mne Tvá existence, ach, prostupuj mne vším. Vzájemná naše objetí mé nitro spjala s Tvým,
_____ Klíč Do skříně zamyká všechny své smutky slanými slzami
Už nemám ti co říct všechno je již za náma ten tvůj deník v kapse shoří ti jako sláma hoří stránka za stránkou
~~~~~~~~~~ Poprosíme prosinec ať padá sníh na kopec a mráz ať dělá klouzačky pro kocoury a kočky.
Řidiči na krku stejká pot po cévě, kapoty hrajou si s odrazy paprsků, Vietnamec má prošlý žvejkačky ve slevě, koupim si aspoň je, když nemám na zmrzku.
Slza kopretin v jemnosti pavučin jde mým žitím Srdce tluče v kopretinách
přestávám rozumět rozumu i v neděli časně k ránu prokouknu z podkroví do sklepa pláště jak zrcadlo žijící samo si šťastně
Vyrvi si žebro vyrob z něj nůž. Bolí tě srdce? Tak bodni hloub. Klečíš, pláčeš
Cestovat zpátky v čase a najíti pohřbený vzpomínky vrátit se na chvíli a změnit dějiny
Tam mezi kostmi trůní, Hrst slibů plná vůní, Než se v rudé lavině, Do sebe sama zavine. Z popele dní vytesá
Jen co zima pookřeje Na slunci hned taje sníh Ze srdce si lásko přeješ Abys byla jednou z nich Poslem jara led už tenký
Ač se snažíš jak se snažíš Nikdy nedáš stejně Svým ptáčatům v hejně Pocitově podvědomě Ani dětem ve svém domě
Slzy mi po tváři kanou, hlava bolí až skoro praská, nohy už nemohou, už sotva vstanou "ta mrcha, ta děvka, ta falešná kráska". Zhynu, jak podťatý strom,
Bez něj nedá se žít Bez něj život je nuda, Nedá se to pochopit Tomu,kdo nemiluje Strašně moc já chci s ním být
Už zavři oči jen a bude se ti zdát krásný sen. V tom snu se ti bude zdát, že někdo ti bude lásku vyznávat. Ale pak ,když se probudíš,
Parafráze: OSUDOVÁ RÁNA Časně z rána zemřela matka do hrobu dána
Upřímně si někdy od srdce povím co tu na tom světě vlastně robím. Mám nějaký úkol, či mám stvořit dílo aby se lidstvu zase lépe žilo?
kolik růží již natrháno bylo pro krásu padly v zajetí kolik srdcí se pozastavilo v zármutku ve štěstí
Vše již je krásně zelené, prodávají se zmrzliny točené. Jaro je už v plném proudu, ve své hlavě se v moři koupu. Slunce ke všem hrám mě svádí,