Pravděpodobnost, že vznikne...Život... Je přesně 1 ku nekonečnu Mínus 1. Řekl kdysi můj syn.
Muž lesem utíká klíč k zámku v srdci střeží Už sýpá, klopýtá tak uprchne jen stěží Naháněn víc a víc
polštářem tvých vůní zmuchlaná žárovka v lůně se sluní rozkročně žadoní za prachy, děvka
Utopická Poeticky vzato, lyricná i epická, "svou misí svatou". Vyznáním a touhou,
Ve stínu noci, kdy hvězdy svítí, květiny sladkou vůni dýchají Spojeni jsme tajemnými nitěmi, vlny touhy se vlní Na rtu se jemný polibek toulá,
Budeš navždy jenom moje Oděná jsi do závoje A já v saku černé boty Jen pár hodin do soboty A pak
Ve tvém srdci i svět malý Neříkám že dokonalý Přesto vím to dozajista Chci v něm kousek svého místa Nebo spíše kus
Když jsem šel včera k holiči, potkal jsem cestou umouněnce. Řekli mi:"A máš popiči", hrabali se mi v peněžence. A tak jsem se stal sponzorem.
bujní oři vzpínají se, kolotoč je veze dál policisté na harlejích, hasič ba i tramvaják všechno se tu točí v kruhu nikdo nikam nejede to jen děti ve svém světě hrají si na dospělé
Ten pocit zbožňuji, když se svět zastaví, ty chvíle zbožňuji, když líbáš mě potají. Ten pohled zbožňuji,
Odjíždím domů, vzdaluji se od Tebe, je mi smutno a tak koukám do nebe. Chybíš mi, ale strach už nemám, mám Tebe, nejsem na to sám. Neboj, problémy zvládnout se dají,
Na jedné rovnoběžce chodí láska spát. . . Padl jí spánek na víčka ? To jenom ve tmě leží dvě Boží políčka,
zvuk bude padat a tvojí cestou nenašel sem nikdy a nikde nic čeho se přidržet
Cítím se zvláštně, Jako osamělá hvězda, Jak jde všechno z kopce, Když mi chybíš. Nejlíp mi rozumíš,
Kde je ta moc, střežící pořádek? Blíží se noc smrt všech posádek. Topí se loď
Ty se přece nikdy neztratíš Docela I kdybys zmizela I kdybys umřela Pořád tu budeš
Dnes spadly z mojí hrudi okovy úzkosti Sen ve kterém spadly mi z hrudi okovy co mi kdysi někdo cizí upevnil v hloubi pod vodou když neměla jsem žádný rozum
Zatažená obloha nade mnou je jako chmury v mé hlavě, slunce mé slzy nestírá, vzduch procitl deštěm slabě. Z oblohy padají sladké slzy
Přilnavý černý trikot pod zlatými vlasy, do něhož svoje pružné tělo oblékla si, s ním skáče, tančí a s ním splývá kouzlo plné ladných pohybů dokonalé krásy. Jiskřičky v nitru, očích i v tom vlasu,
Slunce již zapadá je čas jít spát, nechat si něco hezkého zdát. Jsi jako bohyně, jsi můj tajný sen, chtěl bych ti pomoci i sobě jen. Dala jsi mi šanci? Neviděl jsem ji?
je ráno rozléváš se do trávy tvoje oči dvě zrnka černé
Práskla myšlenka,je tolik opilá zvedá se vlna ,vlna naděje dávno není nesmělá jen hřích ten přežije v náruči,moři v trápení
Na řasách tvých ve vánicích lednových usazuje se sníh Kráčíme životem
~~ ~~~~~~~~~ Dešťové kapky dnes z nebe padají v létě nic jiného neznají,
~~~*~~~ Nejkrásnější zimní časy časy plné bílé krásy se studeným svitem měsíce má s bílou paní Zimou i slečna Vánice.
Nechala jsem se časem svést. Oblékl se do tebe a tebe do drahých vest. Rok sem, rok tam, hodina mě dostala do nebes a zlomek vteřiny až na dno mě samé. Kdo by čekal, že pár let s sebou tolik vezme...
Pro kretény Propaganda Jakbysmet Žádná jména Prokleté dny
Piano deště voděvzdorné akordy prsty Kaluží češu se den o vlas
Křik o pomoc tichá ústa nevím jak depresi ustát Křičím pomali
Pálí v ústech, dává vzpruhu, pro vnitřní těla výztuhu. Zapíjím jej černým čajem, přemýšlím i, oč mít zájem. Myšlenky se honí hlavou,