Úsměv se na tváři záhadně rozzářil důvod tak prostý kdo by ho neznal to ON slovy hřejivými své pocity vyjádřil
Všechny zmary mé, aby se přenesly na portrét. Když raníš mé srdce, aby ho to zasáhlo namísto mne. Snad je to možné,
Náhle je vše skoro jasné náhle už není vše tak krásné už zase píšu "básně"
Mám v sobě tolik hořkosti ale stejně budu sladká až mě ochutnáš Jsem občas kyselá jak šťovík ale budu sladká
Písek je horkej! Ramena spálený jak ten, co svý touhy špatně svěřil. Bylo by zlý si jen představit, že snad už z tý pouště cesty není...
Troli země kdesi je, Norsko se to jmenuje Jsou tu hory , vodopády , fjordy , jezera je to velká nádhera Trolí muž, zlobil se na nás maličko a neukázal nám sluníčko
Je zbytečné milovat někoho, o kom vím, že mě nikdy milovat nebude, však doufám ,že jen sním. Ptám se : "Vysvětlíš to mému srdci? "
Po parku Petřína se procházela láska za ruku s touhou krásná a nevinná Nyní však červ tlustý
Nevím, zdá se divné psát ta slova. Rýmovaná, zahloubaná, smyslná, znovu, zas a znova. O lásce i zklamání,
| Marie Bernadeta | Deník Modrého Anděla Já vím co je Láska Já už jí trochu rozumím ! Vím kdo je Otec a kdo je Syn
Myšlenka ten střípek , odlesk čehosi, co náhle mihne se a vzápětí už není, Záblesk věčnosti , jež nelze ohmatat a uchopit, zvážit, změřit , pochopit.
| Marie Bernadeta | Smělé plány měla jsem Pole lány pokosena Já mám v ruce sen a ta jména vyvolená
Vůně léta kdesi létá v mojí hlavě a v mých myšlenkách Jsem zas zvonek v trávě
Svět přestane se pro mě otáčet dokola s každou tvou slzou plnou bolesti ze svého srdce záplaty na tvé přihojila... nač záplaty, dám ti ho celé, k čemu je mi bez tvé radosti Vojáků naverbuju celou rotu
Volání čeká na vlny záchvěvů kdy příboje hlubin se vracejí k mělčinám tichnou a slábnou
V dálce bliká světýlko. Maják opuštěný. Větrem ošlehaný,deštěm bičovaný.Bledý od slunečního jasu.
Už nevládzem, Bolí ma srdce, Dvíhať ti telefón (vždy ) sa mi nechce. Niečo si myslíš,
Budí se svět,možná jarní čas do tváří nám dýchne na to se lehko zvykne Tak nenechte mlčet,ten Čas.
víc se nedá říct tak obrať list žalu pojď se smát A kráčej ,kráčej dál....
Noční obloha vykouzlila ze stříbrných hvězdiček most,aby jsi ke mě ve snu mohl. Půjdu Ti naproti zachytím
v tunelu času možná se spletlo jde ale po hlasu po všednosti bez možnosti
Na hradě je party všichni tančí nic neschází stejně znějí stejně písně
~~~~~~~~ Jedna slečna líbezná už obléká se do června z prvních třešní náušnice z jahod červené střevíce
~~~~~ ~~~~~~~~~ V té jedné kuchyni tam je ale živo něco moc dobrého
Do pokoje vplul závoj z mlhy s vůní čerstvě namleté skořice a nádechem první lásky která mezi pihy
~~~~~~~~~~ Vím,od mé lásky vlak zpátky nejede zmizelo nádraží pryč jsou i koleje
Mnoho všeho toho, nač si jen vzpomenout. Projevu zdobného, až není, kde se hnout. Proudy aut a chodců,
Přitul se ke zdi Tak jako ke mně Pátý cíp hvězdy Dotknul se země Padají z nebe
Chtěl jsem zemřít v šeru, v tichu...... pod rozkvetlou álejí, cítit, jak mnou kořeny jdou, čekat až mně zalejí. Tma a chlad je všude kolem
Chtěl bych snad to moc nepřeženu Studené pivo a teplou ženu Nejenom v klíně ale i v náruči A rosu na skle s velikou čepicí Hustou a nahořklou jak to mám rád