- někteří muži si myslí že láska rovná se pivo pěkně orosené, chladné a pěna načechraná jen nevím zda to tak už ocení žena pak jsou tu další zvláštní závislosti
Útvar drobný ale zhoubný Na výběr byl ze dvou hlasů Buď to život nebo krásu A tak Sedí v křesle na pokoji
- jdu ve stopách které tu někdo zanechal jen vítr točí se v korunách - v tomhle lese je tak málo ptačího zpěvu proč musím nacházet jen mrtvé
Chystáme se dneska k smrti Společně a nadosmrti Spokojeni oba s málem Netřeba nám hudby věnce Nutná pouze asistence
- placka nebo koule? ... podle mě je země topografická pláň. Možná víš co je kongitivní disonance , je to věc kterou málo kdo zná. Takže nám to nedovolí jít dál, ani když před nás někdo postaví jasné argumenty, tak naše vlastní hlava nedovolí to zpochybnit to v čem jsme žili tak
Vstávám v osm, abych přežil devět, káva studená, chuť života mizí. Práce, kterou miluje jen moje peněženka. Smích kolegů je jako soundtrack pohřbu. Večer doma, pohovka mě vítá s nádechem lítosti,
Někde v koutě o samotě Stáří sotva hlesne A pak Smrt se houpe v křesle Muže nebo ženy bez držení
- v cinkání utichlo dění kolem moc ticha, moc hluku nemoc nic a moc všechno cikánka mi chtěla věštit skvělou budoucnost
Bílé maso, krev se lije, ulice hoří, drogy vládnou, smrt se směje, svět je hořký. Mafián v saku, úplatek klidně strčí, policajt mrkne, zavře oči, nic nevidí. Politik lže, zlato svítí, prach a stíny,
Jmenoval se Luther Černochů byl král Sotva vyšel z futer Na pódiu stál Jako kazatel
moje progresivní choutky v paralelních zahradách s loukami se sloučí zpětnou vazbu dostávám po snížení volume citu
. Sedím si ve stínu ve větvích svých znám více své slabosti pravdu i smích
- chodím městem a potkávám lidi všichni cizí, neosobní hlavy k zemi hleď osvícení leda tak mobilem
Válka Židi Také lidi Přesto Rozkaz ke zdi Šestihvězdy
- ve stínu věků kde ticho dýchá za hranicí mysli slova zanikají možná, snad - tam je věčná pravda zářivá Soloma a kalich poznání
Chci ho teď a bez odkladu Netřeba mi záruky Ač jsem plný protikladů V tomto nejsem na kluky Ve vztazích mám zcela jasno
- zamkli nás do trezoru a řekli že ven se dostanou jen ti co prolomí kód zvenku
Anděl čert a Mikuláš Hlavně si je nevyplaš Jinak budeš během chvilky Jak zlobivci bez nadílky Anděl čert a Mikuláš
"Tati? Co se stane až umřu?" " Nic se nestane." "A proč?" "Protože jsi člověk." "Aha, takže lidi jsou nesmrtelný?"
Vedle sebe spolu v trávě Potichu až šepotavě Ukrytí před celým světem Zakázané hrátky dětem Vedle sebe spolu v trávě
Kam jste se poděli? Kam jste zmizeli? Konkurence? A co básně? Proč to tu stále funguje?
Možná že to divně vyzní Chtěl bych býti invazivní Prorůstat do tvého nitra Včera dnes a také zítra Jak z nádoru metastáze
Velké díky na pomníky Vzpomínkové věnce klást Ač to život nenavrátí Ve válce za tuto vlast Velké díky veteráni
- ze slušného se dělá neslušné z neslušného slušné když řekneme že historie se dívá je to v překladu židokřesťanská se dívá
I ve vztahu kolikrát Náhle přijde velký zkrat Po nevěře plné chtíče Bez pojistek bez jističe Nenahodiš život zpátky
- musela jsi být šílená když tady dole umíráš a přitom statečná že jsi se neoběsila přesto smrt je všudypřítomná jako dech tep srdce klidná hladina, vědomí bez těla
Do psacího stroje Zandám první list Neprozradím zdroje Až ho budeš číst Pro mé srdce nejsi nicka
Svatý Urban opatruj ten žíznivý národ svůj, zunkaly, lokaly, píče, kteří, aniž se kdy chopí rýče a úhor na vinohrad zvelebí,
Unavené duše, z práce se vrací Mozek se vaří, těla se kácí Tam dole v helheimu, na chybu čekají Aby ti ukradli, co sami nemají Pro záda bolavé, pro tisíc starostí
Na zádech máš černé tečky U berušek běžná věc Uteču ti za kopečky Jako každé nakonec Nevydržím to se stává