sedím na gyndě se mnou tu sedí dvě další ženy jedna mladší
proč jen mám pocit že vítr nás barví do zapomnětlivých odstínů bledého prozření a tak cudně nechává nahlédnout
Jsi důvod proč se otáčím kolem zemské osy záclonám maluješ svítání z talířků ranní rosy větrem co tak rád ševelí do vlasů
Když hvězdy modrají chtěla bych ti potají do rtů malinovým leskem nakreslit večer v němž se něhou opil zatoulaný hřích tu touhu uvíznutou za obloučky nehtů když stromy na mezích koruny sklání k mechu
Každý rok přijde čas a s ním chvilka, kdy přijme mnohý z nás pohled snílka. Ledové krystalky
Podzim se oblékl do vůně tlení lodička u břehu nikdo tu není na ztichlé hladině za listem list jak život odplouvá do zapomnění odnáší přítomnost zůstává snění
Mám svoje chyby za který se stidm, mám 13ctou komnatu kterou jen já vidim. Hafo špatnejch vlastností
Horký den se sklání, pomalu se smráká tichý letní vánek mysl i kraj konejší, hvězdy ještě vyjdou ve znamení Raka a noc bude vlahá, delší než ta včerejší. Chodím rád tím krajem s vinou záškoláka
Klid vládne v tuto chvíli smutně se koukáš na padlé kmeny rzí pokrytí jsou i živí braši tvým zrozením nastávají změny...(oprášit zimní prach) Vlhká zem se probouzí
* v matném světle pouličních lamp chytám bělostné vločky to tajuplné krajkoví co sotva přistane na dlani
V minutě první prolétlo mi hlavou skupenství chvil s vůní namodralou minuta druhá
Lákal jsem smrt až příliš, povedlo se,chvalme alespoň sen, nechtělo se jí táhnout můj kříž je líná,byť používám,jen jedno z jejich jmen
kdo jsi že musíš vypadnout ze střechy na měkkou zemi tisovou větví nechat si sešvihat obličej do krve pomalu přicházet
Naše pouť už trvá roky, nespočet stran popsaly naše, moje, Tvoje sloky… Náš vztah trvá měsíce, má chuť hořkosladké,
Chtěl bych tě milovat pod jarní jabloní láskou, co zavoní jak nový květ. Chtěl bych tě milovat ve zralém obilí láskou, co na chvíli
Svět pluje v mlze, která se drze, vtírá vstříc škvírám. Jak to říct stroze? Nelze ... . Plazí se měkce
Za svitu měsíce řekla si slepice že už má snášení tak akorát Nevěrná muzice
Ze tvých rozechvělých zornic touha po Evině rouše tiše sklouzla tam, kde dech rozbíjí se vší silou o žebra když všechna předsevzetí jsou tak prázdná, rázem v klišé vyčpělá
* myslíte na lásku s jinýma a přitom jste lékařova žena havraní vlasy se setměním po stehna rozhozena se svítáním cudně v drdůlek zapletena
. nitě navázány tíhou odlišností napnutý v uzlících praskaj a ty to nevidíš
*** Svatou nocí nad závějí první hvězda zabliká dnes mu nikde nenalejí zavřela i trafika,
Ke kávě rakvičku pak víno svařené ve víně pravda je a na dně skleničky zůstaly po něm jen dva malé hřebíčky pravdou je zatluču do víka rakvičky kam se mi schovaly sny kdysi pohřbené.
Okna skrápí provazy deště malý Jiřík však doma být nechce. Jeho velký bratr mu vyrobil hračku, má ho tak rád,tak honem do gumáčků a pádí ven si hrát.
Po kapkách snáší se déšť z letní oblohy a kapky na listech jsou jako slzy štěstí či smutek ti v notové osnovy do mol či dur tón dá co spadl z oblohy na sbohem pozdě je na vítej brzy
Z krvácejících zorniček kane k zemi smůla hořících loučí na sněhu bílém vykvetl mák a valkýry v objetí ticha kolem krouží už nezbyl kat ani nikdo kdo by soudil
Chci tě vslíknout, postavit tě na náměstí, ať všichni vidí, jakým mám štěstí. Chci tě vslíknout,
. Borovice smrk i jedle rostou v lese pospolu neboť mi to jinak nejde očima šplhám nahoru
Vůně dýmu bramborové natě ta vůně lákavá co svádí Vůně dýmu
Rozkvetl kaštan v pyramidě květů okvětí bílé zakřičelo slunci větu nakrm mě svitem svým prozvoň mi větve létem pošli včelky,ať vezmou si pyl
Slíbil jsi mi rosu tu mokrou co najdeš jenom těsně po svítání když pavučiny ještě spí a slunce mlžný opar