Pravý přítel, jenž tě v srdci chová, nezná sladká, lichotivá slova, pravdu poví, i kdyby si trpěla, pravdu poví, i kdyby bolela.
V očích tvých pohled můj zkoumavě bloudí, o tvoji pozornost jak kotě loudím. Vodopád vlasů tvých
Palec - hlava rodiny, odpočítává v práci hodiny. Klepajíc na mezerník tak rychle, může se tvářit.. tak zpychle! Ukazováček, nejstarší syn,
Když smím tě pozorovat... Když si spolu povídáme... Když mohu tě obdivovat... Když se nové věci dovídáme... Když si spolu píšeme...
Chci tě vslíknout, postavit tě na náměstí, ať všichni vidí, jakým mám štěstí. Chci tě vslíknout,
Děkuji, že Tě znám, anděli bez křídel. Děkuji, že Tě mám ve hře bez pravidel. Děkuji za Tvé úsměvy,
Sluníčko nám krásně svítí. na zahradě kvete kvítí. Natrhaný šeřík krásně voní doma, všichni cítí jeho výrazné aroma. Život z jara jenom bují,
Každou dlouhou chvíli, když sem bez tebe, jako anděl připadáš mi, a tak snažně koukám na nebe, tvé oči, tvé rty, tvé tělo je to jako sen, chci ho mít, tak mě do něj za sebou prosím vem, Snažně toužím být jen s tebou,
Chtěl bych tvou branou vstoupit na louku ještě mnou neohranou. A svým rýčem útočit v Tobě láskou
Jsi osobou co mne chrání má kouzelná babičko co splní mi každé přání i když zlobím maličko. Dnes však chci já tobě dáti
Chci býti s tebou zas a zas strávit s tebou všechen čas Potřebuji nikdy tě neztratit jinak za to budu tvrdě platit Chci tě pořád milovat
Tak vše nej ty starej vlku, dvacet čtyři máš na krku. Tak spoustu sexu a i bab, ať připádaš si jako chlap. K tomu hodně štěstí, zdraví,
Jaro,léto,podzim,zima to jsou roční období, nejdřív jaro a pak léto, ještě podzim a je zima.
Když jsi tady, všechno je jinačí, když jsi tu se mnou, potom i skotačím. Avšak když měsíční svit tě ke mně nedovede, do té doby se mi asi dobře nepovede. Když všichni odcházejí, jsi tu pro mě,
Jak jsi krásná, když se tvoje tvář směje září jako slunce a na duši z toho hřeje to teplo sálá a ostych jako led taje srdce pookřálo a ódy na lásku pěje. Po nitkách té záře jako ve snu za noci kráčím
Jsi více než přítel můj, bez Tebe bych byl jak v světě kůl. Jsi prostě fajn,
Ujel mi vlak, čekám na nějaký vrak. Když přijede limuzína, zvu majitele na sklenku vína, když přikluše stará herka,
Sundej mi kalhotky můj milý s poštěváčkem si pohraj chvíli Podprsenku sundej též s baradavkami si pohraješ Vzrušuje mě když
Samé hříšné myšlenky, za kterými stojíš Ty! Tvoje vůňe, Tvůj hlas, který chci slyšet zas a zas. Motáš mi hlavu, rozpaluješ tělo,
Život je tak zvláštní zcela, jednou radost – pak zas žal, ze vzpomínek sbitá cela, dá se z ní však prchnout dál? Roky letí jako voda,
Nejsem sprosťák, milé dámy, soulož patří k životu. Píšu o ní bez vší hany, opěvuji nahotu. Ženské tělo, to je krása,
Dívám se na Tebe, jak spíš, vypadáš tak nevinně … Přemýšlím o čem asi pak sníš, o lítání, o lásce či o víně … Vypadáš jak bezbranná chlupatá ovečka,
Ty jsi pro mě celý svět, Ty jsi pro mě můj život, Na celem světě potřebuju jen tebe Bez tebe nemůžu ani usnout. Vždyt každou chvili přemýšlím o tobě
Jeden čas stáhly se mračna na obloze, přišli jsme oba navzájem o vztah uboze. Přišel jsem o tebe, přišla jsi o mě, nevěděl jsem kam s problémy, byl jsem tím na dně. Chyba byla obou dvou, byla zbytečná,
- Přistup ke mě můj pane svléknu ti šaty a pak dovolím já tobě svléknout moje..
Dárečky už jsou všechny rozdány, my radost z nich si prožíváme. Pod stromečkem zůstalo jen jehličí, na Štědrý den už jenom vzpomínáme. Některé dárečky snědeny už jsou,
Dávid Jendo Sompsonovi ta naše rodina filmová, Marge, Líza, Bárt, Homer a Megy, u nich je pravá komora plynová, když Homer prdí.
Vášeň ve mně plane, vášeň ve mně vře. Je tu někde hasič?! Co by uhasil mou touhu a chtíč. Co schladil by mé žhavé tělo v plamenech. Přijď a vezmi si mě, nebo mě shořet nech. Chci Tvé horké tělo cítit tady a hned teď.
Zas věčné kolo roku hraje svou prosincovou sloku v tónině starých koled… Stavidla lidských emocí se na krátký čas zvednou
My houbařský jsme národ, na to jed můžete vzít. Kdo však houby najít chce, ten musí si pospíšit. Už za ranního kuropění,