Všichni se jednou zachránit zkusí i když to nejde, já vím. Každý jednou umřít musí i když to bolí, já vím. Odejít na věky a ticho být
- důvěřuj ale prověřuj vlasy dlouhé ale rozcuchané princezna to není mladý pane ani celebrita v tomto světě
Dnes večer cítím studený vítr v zádech létám na pomezí zšeřelých polí a místo paží mám dlouhé, černé peří kroužím tak vysoko že řeka v údolí už není slyšet
Minula jsem úsvit dneška v okamžiku steskem znásobeným na pár století a jeden dotek stačil abych zabloudila v drobné vrásce pod tvým obočím zabořená bříška prstů v kůrách němých bříz
Děkuju za přátelství všem co mě podrželi je to zvláštní jaké mám štěstí i když nemám rodinu
Za humny se válí jedna stará bota leží těžce dýchá téměř bez života Čeká možná marně
I. Zavedu tě ke skalám tam jediné políbení odkryje čaromocný poklad oddá nás svůdná Jitřenka
Můj dům byl tvůj hrad a já hradní pán. Byla jsi má paní plnil jsem tvůj plán Potom to přišlo
++ Co s tím, když trápím se a ploužím jak stín, co s tím, když vím, že nikdy tě již nespatřím.
Rozkvetlá do tvaru čistého štěstí lístky jak závoj ji halí je v řece osudu naděje zvěstí svítáním pro ty co spali Tak křehká nad ránem zmáčena rosou
se lehce vznáší nocí Lehký jak sen jak pírko kolibří
Ze stěn hrnku od svařáku rozlétly se květy růžolících sakur a já obešla vítr na posledním rohu ulice zase ošálit bych chtěla střelky od kompasů co do cesty mi skrze zívající mlhu
Ve svěžím ránu brouzdám po lese- snad mi ten špacír i plody přinese... Borůvčí volá
Tahle je pro všechny MLADÉ BÁSNÍKY, co mají v malíčku vědění Všehomíru. Pro všechny ty statné chasníky co jednou udělají do světa díru. Tak poslouchejte, koloušci!
A letí dál a zastavit se nedá ten čas co někdy ze sedla tě zvedá
Vztahy jsou křehké vázyčky ze skla a skutečnost jejich nebývá lesklá. Skutečnost jejich blízká květů povadnutí, dotýká se i moří bouřících vzedmutí. Nad propasti hlubší ty vztahy bývaj vskutku,
. Šla jsem cestou stáda; někdy možná ráda dnes baví mě klid poutníka.
Rozpustilý rým do cesty mi vletěl nakop jsem ho do prdele a už z okna letěl. Padal z desátýho patra
Smyslná zahrada kvete v barvách noci k nebi vzhlížíš křehká...však bez pomoci tam žádný anděl neprošel tunelem tichým v osidlech svých květ vzrušení růst slyším tak vyprosti z pochyb svá z rozkoše křídla
Sestřelili mě ale já vstávám jsem neprůstřelná neprohrávám nevyhrávám jsem skoro na dně mimo čas mimo mysl uvnitř prudký požár má tvář vypadá chladně
Slunce ráno září, směje se a myslí si, úsměv je na tváři, děkuji ti Ježíši, za tento krásný den,
Je to těžký život, když řídíš se srdcem. Když srdce je ten důvod. Všechno proplouvá jeho beatem. Je to krásný život,
Byl jsi jako zamrzlá obloha nejtemnější mrak v nekonečné bouři a ze dlaní ti pršel sníh a já ti dala všechno co jsem každičký úder rozbitého srdce
Šatičky vlčích máků jak modlitební praporky vlají ve větru květy jako záblesky ponorky tiše se chvějí
Sen kterej snívávám nenávist co skrývám cizemja očima na sebe se dívám. do tmavejch koutů
Soše svobody odvál vítr její šat ukázala většinu svých Francouzkých vnad. Rhodský kolos
TY.. uzavřen v obalu duše a těla otvíráš pomalu prázdnotou místa, co zela
Padáme životem v osudné spirále do stejných závějí den za dnem níž ze strachu poznání míváme namále v iluzi věčnosti hledáme skrýš. O lásku hrajeme partie bez krále
Na konci ohnivě rudé stuhy, táhnoucí životem jak požáru dým namísto smrti prohořela trnitá stezka ke dveřím… Za nimi starý dům
Chtěla bych vysoko až ke hvězdám. Na mezigalaktický flám. Na domech znamení mi ukazují cestu, bohužel jen ve snu.