Černá a bílá ve svitu svíce dvě siluety na desce šachovnice já jsem ta bílá, ty jsi ten černý každý tak jiný a zároveň stejný na svět jsme přišli tak růžoví
Řítím se ze srázu rychlostí blesku Padám pryč do hlubin s rozpolcením Tep se mi zpomalil po velkém třesku Po sexu se smrtí se proměním Ústa mám vyprahlá, po krvi žízním
loučí se léto s barvou zelené trávy k podzimu je blíž zlatavé listí dlí v rose ospalých rán
Běžet pryč, neznámo kam. Klidně si na mě křič. Stejně tě neposlouchám. Myslíš si, že jsi bez chyby.
Procházím stíny mezi světy hledám strom kouzelný les jizvy ze zlata a stříbra přibyly léty sbírám o úplňcích vřes Nic není krutější než mít devět životů
Snáší se stmívání a za ním vlhký chlad na zemi pod klenbou rozevlátou pozdní čas dávno už nezve mě do zahrad kam jsem dřív chodíval o lásce snít tak rád omámen jasmínem vzbuzen mátou.
čekám a smilné nekonečno mě posílá někam za čáru přílivu a vlnolam smekám
Na východě velká země jeden velký koncentrák Sovětský svaz nazývá se o něm vám chci povídat. V Ruské zemi zámek stojí
Cizí ruka její svírá slova se mění v led pravda když se do snů vtírá láska s křídly netopýra zamává naposled.
* Ta facka přišla zčistajasna jak vhodit bílou rukavičku do tváře ta zahořela nachovím a přitom se smrtelně zlekla
Utři si slzy když nikdo je nevidí A nech růst radost dokud ji nesklidíš Nezdrav se s pocity
Žena toť zkáza ta nebo jiná lépe je utonout v poháru vína přisedni ke stolu bratře můj v boji verše a víno ať láskybol zhojí Již zasedl jsem brachu v boji
Napínám ticho do ozvěn, vláčné, vlažné, večerní; uspořený čas jednou vyměním za něco, co má smysl. V dlaních se rozplynula poušť
Srdce jsi mi zlomil na dvě poloviny, smutkem jsem se zahalila, ve smutnou princeznu jsem se proměnila Už mi došly všechny síly, abych bojovala o tvou Lásku
. Jsem čarodějná. Dějová. Nikam se už neschovám! Chci jít v záři
Nabírám do dlaní, stříbrné svítání. A noc už se nebrání, ptačímu zpívání. Vzduch je jak rajský plyn
Přes údolí temnoty a smrti procházím v myšlenkové změti noříc se do svých stínů hořko v ústech s příchutí z blínu... Jsem tvůj strach
Býti tak básníkem zasnít se u vína v představách vznášet se nad štíty hor tam kde se zrození se smrtí protíná když bránu věčnosti otvírá vteřina ozvěnou vědomí tichý zní chór.
Iluze rozkvětu všechno je na netu zavřete školy zisk dusí planetu pod hrozbou resetu
* Co je to Barbaro posedlost? Křik jarních ptáků kteří v letu vítají slunce přítomnost už nesedí na parapetu
V ulitě svědomí kapsu mám politou lásku rozpačitou kéž pečeť se rozlomí. Jen osud zodpoví to
S večerem sychravým zase tě mám nálado předčasně uvadlých lásek patříme k sobě jak provaz a trám namísto skoby prý postačí zásek. Za noci nejdelší nespočítám
Křídla jetelů Schovám v dlani Sedm krás otrhám Během milování Černý Bez
Kalpataru - strom splněných přání Sedám pod Srdce, kde je strom přání košatou korunu vstříc nebi rozpíná na oltář pověsím stíny, co mi braní a vydám se vstříc svým vnitřním hlubinám
Život je jedno velké odcházení Změna co hýbe Světem
Horký den soumrakem zbarvil se do září vonělo seno dozrával chmel když láska prostřela na hlavním oltáři duše se chvěly v toužení těl a život zdál se bez pravidel.
. Čichá mě jazykem ,,otevři se" líže mě ušima ,,posunuj se" nahmatá očima ,,jsi tak hravá" slyší mě prstama ,,tvá šťáva dává"
Schoulená v bolavém ránu .. nevstanu, dnes déšť svůj příběh vypráví, budu jen tichounce naslouchat, slovům co prší do trávy. Provázky stříbrné žalují okapům,
Odkopla mne jako psa jsem sám překážel jsem,jiného má Přes to,že jsem chlap bolí to
Když se řeka rozpije ve slané potůčky víno se rozlije a cigareta poslední zamžourá